zvenku
osudy funky rockové skupiny na přelomu tisíciletí                                                                                    petra truncová

No, víš, Masy, asi ale nebudu vykládat jenom o Šufunky Gang, ale taky o všem, co
bylo před nimi i vedle nich, protože oni nejsou v podstatě ani to první a
možná třeba ani to nejlepší, i když by to tak možná mohlo chvilkama vypadat, že jo...

Možná jsou, ale...


KAPITOLA I Hele, Komi, prostě mi řekni, jak to všechno začalo, ne?

  • No, fajn, dobře.
    Teda...
    No, začalo to vlastně tím, že se ve Zlíně rozpadly Hurdisovy domy.
    To jako né že by lidem někde spadly tydlecty...
    No jako ty jejich příbytky, to ne, tyhle Hurdisovy baráky byly kapela.
    Vznikly tuším už v devadesátém druhém a byl tam tehdy pozdější základní
    šufunkyganger Péčko na basu a na zpěv a Viktor Wicki Pisarčík, nyní Valášek
    na klávesy a na zpěv.

  • A tihle dva napsali spoustu fakticky dobrých věcí, které nahrávali na takový
    šmejdovský kazeťák, vypůjčený od jisté Šárky Kučerové, ta se s nima tehdy
    tahala po čajovnách a tak různě, taková trojice, kámoši prostě.
    To byla tehdy ještě taková čistá doba, i ty songy byly dělané s takovou až
    jakoby naivní upřímností, ale zas aby to nevyznělo, že byly pitomé, to zas
    bacha, Masy, pitomé nebyly v žádném případě.
    Nakonec Ti je můžu někdy třeba pustit, že jo, no né?
    Jo a s nahráváním na ten šmejdovský kazeťák Hurdiskám pomáhal taky
    brácha od Péčka jménem Leo Hanuš čili Yello, který pozdějc taky trochu
    šufanil, jak asi víš, Masy, i když se teda nikdy nestal takovým tím ee...
    dřevním členem skupiny.

  • On si vždycky držel takový jakože odstup, jakože se ho to všechno zas tak
    netýká, nevím přesně proč, ale neva.
    Skvělý rok tenhle devadesátý druhý, fakt že jo.
    Jenže pak Wicki jakože je to chudé a že by to chtělo obohatit zvuk o další
    nástroje, a takové všelijaké nápady, ale že by to bylo chudé to teda jako ani
    ne, on tehdy Wicki hlavně objevil trávu a nové kamarády z kapely Microducks
    from Space.
    No a s těmahle to chtěl dát dohromady, ale ono to přestalo fungovat, práce
    zamrzla a Péčko to nevydržel a odešel.
    A tak se Hurdisky teda poprvé rozpadly.
    No a pak v roce 93 šel Péčko hrát basu do kapely kytaristy Radomíra Staňka, za
    pár měsíců se kapela rozšířila i o hurdismana Wickiho, a později ještě o
    kluky z kapely Invaze dietních párků.
    Taková velká sestava to byla tehdy, jo.
    No a kluci hráli a docela to šlapalo, a ty tři akce, co se hrály, byly moc
    fajn, hlavně festival v Mysločovicích, na tom vystupovali shodou okolností o
    sedm let později i Šufunky Gang.
    Jo, utíká to.
    No a pak přišlo léto a Péčko nastoupil na vojnu a měl tam být rok a půl, ale
    naštěstí to zrovna zkrátili na dvanáct měsíců, takže byl zpátky poměrně
    rychle.
    No a jel za Radomírem, co se jako bude dělat a udělaly se znovu Hurdisovy
    domy, akorát Wicki už se rozhodl toho neúčastnit, což bylo škoda že jo.
    No, nicméně se kluci dost snažili, cvičili na kytary, taky se hodně makalo v
    Radomísově domácím studiu, natočila se spousta výborných věcí, a potom někdy
    v roce 95 přišel Filip Procházka na klapky a Lenka Beauty Ordeltová jako
    zpěvačka, a kapela se začala docela navážno rozjíždět, jenže Radomísovi se to
    přestalo nějak pozdávat a po nějakých tahanicích uvnitř kapely to, jak se
    říká pěkným českým výrazem, "breakl" a Hurdisovy baráky se rozpadly podruhé.
    No a pak v devadesátém šestém vznikla nová sestava, no spíš to zbuntovala
    Beauty, že jo, ona tehdy furt mořila, jezdila za Péčkem, že to jako bylo
    dobré a tak, aby se něco dělalo a ukecávala a když se jí to nakonec povedlo,
    tak ji z Hurdisáků vyhodili, což bylo docela drsné, to teda fakt že jo, Masy.

  • Až mi jí přijde líto, ale ona se neztratila, kdepak.
    No a teď ta nová sestava byla asi taková, že tam byla ještě Beauty blahé
    paměti, pak kytarista Pavel Mlýnek, klávesák Peťan Sedláček, basa Péčko a
    bicí Michal Pichoň Gerža, kterého posléze vystřídal takový zrzavý velký
    chlapík. Irského typu, jo.

  • Tady už to pro tebe začíná být zajímavější, Masy, páč tenhle bicmen není nikdo
    menší než druhý mušketýr šufunkyganger Sisti.

  • Jo a tu Beauty potom po tom jejím drsném sbohem vystřídala Marie Bloody Marry
    Písková.
    No a natočily se dvě demokazety a po natočení té první kazety Hurdisovy domy
    vyhrály nějakou šílenou soutěž v Praze, dostaly za to asi třicet tisíc peněz
    jakože hlavní cenu, ale tady je spíš zajímavé, že na té soutěži s Baráky hrál
    jako čestný host Sistiho kamarád a pozdější další základní šufunkyganger Bula.

  • Bula se mu říká, anžto... no, mu se tak teda říkalo odjakživa, akorát jenom když tam
    zrovna nebyl, páč si všichni mysleli, že je na tu přezdívku háklivý až se
    jednou Péčko a Sisti odhodlali a řekli teda Bulovi, že mu všichni říkají Bula
    a normálně se zjistilo, že Bula na svou přezdívku nejenže není alergický, ale
    dokonce že ji slyší poprvé v životě!
    To zbuntoval asi Sisti, on furt, kluci neříkejte mu tak, to je název z
    dětství, on je na to dost háklivý, ne, fakt mu tak, Petře, neříkej, prosím
    tě, on z toho bude špatný a tak různě tehdy mlžil.
    No, Bula tehdy byl takový externí člen těch Hurdisů, Sisti si ho občas vodil
    na nějaké to důležité hraní, páč už tehdy byl Bula poměrně hodně zdatný
    kytarista.
    Jo, a hrál teda s Hurdisákama v té Praze na té soutěži a ještě jednou s nimi
    hrál, a sice ve zlínském diskotékovém klubu Áčko na akci Homeless Unplugged.
    To nebyla špatná akce.
    Jo, a taky tam hrál Péčkův brácha Yello na ten svůj sax, jsem si teď
    vzpomněl.


  • KAPITOLA II To je taky takový kočovník, ten Yello...


  • No jo, kosmopolitan.
    Ale ticho, ať to nepodělám.
    No a pak se do Hurdisových domů vrátil Radomír Staněk jako klávesák a natočil
    se demáč 98, ten je dodnes malinko nedoceněný, ale pak zase z Hurdisových
    domů odešel pro změnu Péčko, protože se mu nepozdávalo, co se dělá na
    zkouškách a taky jak někteří hrajou, a takové jakési měl řeči, a tak se
    vlastně Hurdisovy domy rozpadly potřetí.
    No a lidi se rozutekli každý po svém, Bula a Sisti se realizovali v Kájově
    kapele Karla Ptáčka a Péčko založil kapelu s Davidem Monťasem Janotou a
    Honzou Jenckem Zaoralem.
    Korben Dallas Multipass se původně jmenovala a je třeba se o ní zmínit,
    protože...
    Protože prostě proto, za chvilku to poznáš, Masy.
    Tam to ze začátku fungovalo výborně, byl to úplně jiný model práce než
    Hurdisky, takový živelný ale zároveň zodpovědný přístup, to zní sice jako
    pěkná blbost, ale bylo to tak, Masy, na tom není nic k smíchu, sakra přece.
    Oni si kluci tehdy v kapele zavedli takový systém práce, který později
    Šufunky Gang v roce 00 rozšířili až k takovému tomu "hraní s prstem v nose",
    akorát že Korbeni si ten systém opravdu zavedli, z Šufunů to prostě vylezlo
    tak nějak samo.
    Ovšem odmysli si tu zodpovědnost, že jo.
    No a i když v Korbenu sice zpívali všichni, kapele chyběl pořádný ksicht, a
    tak se sháněl zpěvák.
    No a nakonec se našel ve zlínské kapele Dumb Face.
    Jo, jasně že Jar, kohos myslela jiného?
    Jo, jo...

  • A máme tady čtvrtého mušketýra v plné parádě.
    A on ze začátku ale vůbec nechtěl jít, furt že jako neví, jak to bude stíhat,
    a podobné krky a Péčko ho furt přemlouval, taky kytarista David Monťas Janota
    ho párkrát odchytil, jenže furt nic, a jak tak tenhleten Jar pořád dělal ty
    vobštrukce, tak ho nakonec z Dumb Face vyhodili a nezbylo mu nic jiného, než
    jít teda do těch Korben Dallas Multipass, kteří si už mezitím zkrátili jméno
    na Korben Dallas, což byl v důsledku blbý nápad, páč už to nebylo tak
    legrační a navíc se tak později pojmenovala jedna kapela z Bratislavy.
    No ale pokud si dobře vzpomínám, tak Jar s Korbenama odehrál už jenom
    poslední vystoupení na náměstí ve Zlíně, na kterém všichni kromě Monťasa
    hrozně blbli, hopsali a dělali blbinky a ten koncert byl hodně nadupaný,
    taková předzvěst, jakoby se tam už líhl Šufunky gang a Monty se pak nasral a
    odešel, že jako vážnost produkce utrpěla, ale hlavně kvůli bubeníkovi Jenckovi,
    protože ti dva se spolu pořád na něčem dohadovali a neměli se rádi.
    A s tím jeho odchodem taky skončil Korben Dallas Multipass, zanechav po sobě
    jedno jediné parádní cd, dodnes vyjímečné, neuvěřitelně nabité nápady a mladistvou klukovskou energií.


  • KAPITOLA III No, ale ten Jencek to pak chtěl nějak obnovit nebo co, ne?


  • Jo, to chtěl, jenomže prostě neobnovil, on byl potom furt mimo republiku,
    takže to ani dost dobře obnovit nemohl, že jo.
    A je to olbřímí škoda, anžto Korben Dallas Multipass nebyl vůbec špatný,
    alóbrž byl téměř vynikajícný, a to jejich jediné CD, co po sobě zanechali, je
    podle mne dokonce jedna z nejlepších věcí, co tady v té době byla, akorát se
    o ní nevědělo.
    No a teď byl rok 99 a nic se nedělo, akorát Bula se vrátil z vojny a asi
    neměl do čeho píchnout a měl prý nějaké deprese a seděl u Sistiho a vedl
    řeči, jakože všechno je na hovno a tak, Sisti u toho usínal a Bula mluvil a
    mluvil, no a přemýšleli, co teda s tou muzikou a dohodli se, že zavolají
    Péčkovi a navrhnou mu společnou kapelu.
    A tak to teda udělali.
    No a Péčko s Jarem byli prakticky taky na dlažbě, občas něco podnikli, ale
    kde nic tu nic, akorát Péčko Jarovi furt vykládal, že někoho sežene ale pořád
    nic a už mu to bylo blbé, tak zavolal Sistimu, jestli by jako nehrál a Sisti
    jako že jo, že ho to taky napadlo a že má taky Bulu jako kytaristu, a tak.
    No a pak přišel slavný den 1. září 1999, na který byla domluvena první
    zkouška, tehdy to sdružení ještě samozřejmě nemělo název, a ta zkouška měla
    proběhnout na staré zkušebně Korben Dallas Multipass v garáži u Štěrkoviště v
    Otrokovicích.
    No a Péčko tam všechny, tedy Sistiho s Bulou i Jara nahnal, jenže se v práci
    trošku napil vína a jel domů na kole a dostal asi úpal ze sluníčka nebo co a
    několikrát sebou švihl a dodřel se jak pes, kolemjdoucí ho zdvihali a on
    idiot furt lezl na to kolo a spadl ještě několikrát a v totálním oknu dolezl
    domů, kde poblil postel a zrcadlo a upadl do bezvědomí.
    Fakt do bezvědomí, on nebyl opilý, neměl toho moc, to muselo být fakticky to
    slunce, protože slunce není žádná prdel, se nesměj, Masy.
    No krásná a plodná první zkouška prostě.
    No a kluci čekali před zkušebnou a nikde nikdo, tak šli domů a nic se
    nekonalo.
    No a pak za Péčkem přijel Jar a lehce mu to vyčetl a taky přijel Péčkův táta,
    který si myslel, že tím stavem Petr demonstruje proti svojí vlastní chystané svatbě.
    Čert ví jak to bylo.
    No nicméně na druhý den si Péčko vzal volno, vyčistil si rány, zavázal si je
    a ve velkých bolestech vnitřních i vnějších odjel napravit spáchané škody.
    No a za několik dní se kapela na Štěrkáči teda konečně sešla.
    A začalo se nacvičovat "Co dělá Míša" a Sisti s Bulou se tvářili všelijak, ty
    začátky nebyly jednoduché, každý měl rád něco jiného, nicméně se dělalo a v
    kapele byl taky trochu cítit vzájemný respekt, což bylo fajn, to často chybí
    a dojíždí se na to.
    No, a někdy před koncem roku se kapela přestěhovala na novou zkušebnu v
    Chludových závodech do takového výborně industriálního prostředí, kde bylo
    tehdy hodně problémů s vytlumením.
    No a v té době se taky začalo přemýšlet nad názvem skupiny, že jo, páč nějak
    se to jmenovat muselo, teda né že by se to dalo s něčím splést, to ne, ale pořádek
    musí být, Masy.
    No, a tak se po jedné zkoušce šlo na pivo, jak to tak bývá, a Jar propagoval
    to jméno Šufunky, jo jasně jakože šufan alóbrž naběračka a zároveň aby tam
    bylo to funky, to tehdy letělo, že jo, to tam muselo být, tak to tam bylo.
    Ale klukům k tomu pořád chybělo ještě jedno slovo, a tak se začalo přemýšlet
    nad takovou douškou, co by se k tomu přidala, no padla spousta návrhů, jeden
    křičel přes druhého, ale furt to nebylo ono a Péčko říkal, ticho, ticho,
    volové, teď někdo řekl bezvadnou věc, to tam sedí jako prase, ale nikdo si
    nemohl vzpomenout, co to jako mělo být, a až za chvilku Péčko zjistil, že to
    nikdo neřekl nahlas v hospodě, alóbrž že to řekl někdo u něj v hlavě.
    A byly Šufunky Gang.
    Jar zpěv, Bula kytara, Péčko basa, Sisti bicí.
    A tady bychom mohli jakože pro dnešek to utnout, co?


  • KAPITOLA IV No, Komi, počkej, mě zajímá co dělali...


  • Hele, Masy, nedivoč, já to mám i tak dost těžký, a taky nejsem nejmladší, že
    jo, běž se někam proletět, já si fakticky potřebuju trošku dáchnout, tady
    tydle řeči počkají přece.


  • KAPITOLA V Nepočkají, povídej dál, Komi, jde ti to výborně.


  • Uhm, jasně, ohromně...
    Nekecej, že se Ti to zdá tak jako...
    Ne příliš špatné?
    Ale žádné divoké přerušování nebo tak něco, fajn?
    Tak fajn...
    No, pak se samozřejmě začalo hrubě zkoušet a dělat na nových věcech.
    Dokopalo se "Co dělá Míša", "Šufunky Gang", "Případ Melvín" a taky "Ó v nebi,
    tam je všechno fajn", to bylo skrz kapelu Narvan, co měli tu nehodu, se
    rozsekali v autě na dálnici.
    Jo a ještě se vzalo reggae "Kattie Take It" od Korben Dallas Multipass,
    sesmolil se český text a pak se k tomu přidala pecka "Masařka Káťa".
    Jo, a od Korbenů se převzalo taky "Chilli", ale to už nevyšlo tak dobře,
    takže ho později Šufunky úplně přestali hrát.
    Jo a taky se kluci pak dohodli, že by možná nebylo od věci nacvičit něco
    převzatých songů od nějaké zahraniční modly a taky že jo, vyhráli to Red Hot
    Chili Peppers, nicméně zas tak horké to nebylo, udělaly se vlastně jenom dvě
    věci, takže žádný takzvaný revival, to tehdy strašně letělo, prostě sis
    vybrala nějaký zahraniční tahák a hrála jeho songy, moc dobrá věc, pokud jsi
    byla dobrá, lidi byli ochotní za to platit a pokud jsi dobrá nebyla, platili
    i tak.
    No a Šufunky teda přidělaly ještě "Země je plochá" a po jedné trávníkářské epizodě
    "Nemáš Ing" a už toho měli tak akorát na nějaké to první hraní.
    Mezitím se přehoupl nový kulatý rok, kolem kterého bylo tehdá taky pěkné haló,
    Masy, no a to první veřejné hraní přišlo.
    Akce se odehrála na Staré sokolovně ve Zlíně, což byla docela šílená putyka,
    celé to organizoval Lojza Frgal ze Sonic Dreams, kteří tam taky hráli a taky
    tam hrála ještě Zahrada pro Tomáše.
    Šufunky Gang nastoupili jako druzí a docela to rozjeli, na úplně první hračku
    to bylo docela fajn, to teda jo.
    No a pak už to jelo.
    Zčásti se udělal nový song "Buldozer" a koncert na sokolovně se zopakoval,
    bohužel bez Sistiho, který musel na operaci se svým fotbalovým kolenem, což
    bylo v pytli, protože se to léčení mělo dost protáhnout a byly domluveny už
    další dvě hračky.
    Na té zlínské sokolovně ho tehdy zastoupil bývalý Hurdisman Michal Pichoň
    Gerža.
    Jo a hrála tam taky nějaká pražská skupina Salash / Nirvana revival nebo tak
    něco, hráli první před Gangery a protože bylo ještě trochu času, Jar se
    rozjel do klubu Golem, kde ten večer hudli myslím ...sakra...už si nevzpomínám,
    kdo to byl, to je jedno, no a on že je jako zajede vyfotit pro noviny, co v
    nich dělal.
    Jo, kapela -123 minut to byli v tom Golemu, no jo.
    Tak fajn, odjel, ale nějak se furt nevracel a Šufani už měli hrát a on pořád
    nikde a Bula teda poprosil Salash, aby hráli jedno co, hlavně něco, že se
    zatoulal zpěvák.
    A oni teda jako že jo a hráli nějaké věci teda a pak se Jar konečně objevil a
    začalo se, jenže ten koncert už tím byl trošku poznamenaný, už nebyl tak v
    pohodě, jestli mi rozumíš.
    Nicméně špatný taky nebyl a Zahrada pro Tomáše pozvala kluky začátkem dubna
    na hračku v pivnici na Společenském domě v Otrokovicích.
    Tady se to Gangerům povedlo odpálit úplně neskutečně, hráli jako poslední po
    kapelách Vitamín M, Zahrada pro Tomáše, Sonic Dreams a Slide to Open, což
    byli nějací rockeři z Uherského hradiště, těm se to tak líbilo, že Šufany na
    místě pozvali na tamní letní minifestival.
    Jo, ta pivnice byla skvělá akce, lidi řvali jak psi, to jednoho pořádně
    nakopne, Masy, škoda, žes tam tenkrát taky nebyla, akorát ten Sisti pořád v
    rekonvalescenci.


  • KAPITOLA VI No a kdy se teda vrátil?


  • No, ještě jednu akci místo něj odtloukl Pichoň, a sice Jarem domluvený
    Holešov/Všetuly, tam byla výborná atmosféra a i když přišlo poměrně málo
    lidí, celý klub tancoval a kapelu pozvali znovu.
    Akorát nějak špatně platili, nebo co, oni všichni pořadatelé všeobecně se
    Šufunky Gang důkladně vymetali futra, o tom se ještě mockrát zmíním, Masy.
    Jo, a taky tam s kapelou poprvé hrál perkusák, a sice kytarista a majitel
    Kájovy kapely Karel Ptáček, akorát nebyl nazvučený, tudíž špatně slyšitelný,
    nicméně fajn.
    No a na pátém vystoupení se konečně objevil Sisti, bylo to ve Vizovicích
    společně se Sonic Dreams, oni byli tehdy taková spřízněná grupa, jo taky tam
    zpívala vedle Lojzy Frgala taky bývalka z Hurdisových domů Beauty alias
    "Drsný sbohem".
    Se mi zdá, že v těch Hurdisových Barácích snad hráli úplně všichni.
    Ty Vizovice organizoval a zvučil Peťan Vítek, a ten potom kluky pozval i na
    několik dalších akcí, no nebyly sice vždycky vydařené, ale počítá se všechno,
    že jo.
    Třeba zrovna hned ta následující.
    Proběhla znovu na Společenském domě v Otrokovicích, ale ne v pivnici, nýbrž o
    patro výš v hotelové kavárně.
    Návštěvnost byla katastrofální, kapely málem hrály přesilovku, no, špatně
    zvolený čas a místo, ani točené pivo tam neměli, no fakt průser, Masy.
    Nicméně Šufunky, zase posílení o Karlovy perkuse podali fajn výkon, Bula tam
    měl svoji tehdejší kočku Bohďu a její dvě sestry a dva manžely od těch
    sester, a tak dál a tak dál, tak myslím, že mu kapela ostudu fakt neudělala.
    Ona to vlastně nebyla zas tak blbá akce, když tak nad tím teď přemýšlím.
    Venku už bylo cítit léto, končil květen, jo, měl jsem z toho dobrý pocit.
    No a pak bylo to s tím Jarem.


  • KAPITOLA VII Co?


  • No s Járou.
    Odjel do Irska, asi na měsíc nebo tak.
    Jo, to byla docela krize, protože on už domluvil vystoupení na festivalu v
    Rudimově a znovu v těch Všetulích a Sisti hračku v Loukách u Zlína a Péčko na
    tom minifestivalu v Uherském hradišti skrz ty kluky Slide to Open, no a to
    teď mělo všechno padnout, což byl těžký průser.
    Kluci byli tehdy dost zklamaní, Jar řekl, že to určitě zvládnou i ve třech, a tak.
    No, to je jedno...
    Jsou různé neuchopitelné věci mezi lidma, Masy, a my tady nejsme od toho,
    abychom přemýšleli nad tím, proč dělají to, co dělají, já pro lidi pracuju a
    ty jim lezeš na nervy, to je hlavní.
    A taky, že´s chtěla něco vědět o těchhletěch Šufunky Gang.
    Tak fajn, Všetuly Sisti s problémama zrušil a ostatní tři akce se kluci odhodlali
    odehrát ve třech.
    Hradiště dopadlo výborně, to byla fakt bezvadná akce, úplně cizí publikum se
    výborně odvázalo, lidi lezli po takovém kovovém zábradlí před pódiem, a každá
    kapela měla spešl šatnu v obrovských sudech po straně areálu, fakticky skvělá
    věc, ve finále Péčko nechtěně urazil pořadatele akce, bráchu zpěváka ze Slide
    to Open, ale všechno dopadlo jako ukrutná sranda, on to ten člověk vzal sportovně, to šlo vlastně jen o to, že Péčko zapomněl, jak se ten maník jmenuje a tak řekl Bulovi, že prachy dostane od toho prťatého cápka a on stál za ním a povídá: Já ti dám prťatého cápka, tady máte ty peníze.
    Adam se jmenoval, jsem si teď vzpomněl.
    Jo, v konečném výsledku to naštěstí byla olbřímí prdel, jelikož ten kluk měl
    smysl pro humor, nebo se tak teda aspoň tvářil.
    Zato následující vystoupení v Loukách nebylo humorné ani trochu, to teda ne.
    Organizoval to znovu Peťan Vítek a bylo to v rámci nějaké celoprázdninové
    akce Letní hudební dny v Loukách u Zlína nebo taková nějaká srajda.
    No a tady přišlo za prvé málo lidí a za druhé došlo k ukrutným dohadům, kdo
    bude jako hrát první.
    A kdo myslíš, Masy, že hrál první?
    A taky bez toho Jara a v tak blbé atmosféře, no otřes, ještě ke všemu se po
    odehrání asi čtyř věcí normálně odmlčel aparát, asi hodinu se to dávalo do
    kupy, a potom se Šufunky Gang rozhodli už dál nepokračovat, zčásti kvůli
    tomu, že měli jet ještě na festival do Rudimova a zčásti z důvodu mizerné
    organizace, on dokonce, pokud si to dobře pamatuju, Sisti půjčoval na akci
    svoje bicí a tak si kluci myslím měli prosadit, kolikátí budou hrát. Jenže i
    tak by vlastně asi hráli první, když pak jeli ještě do toho Rudimova.
    No a tak se sebrali a jeli do toho Rudimova.

  • Dorazili tam až za tmy a tam to teda byla síla, areál byl uprostřed lesa na takové
    louce, jenže ta louka už tam nebyla, protože furt poprchalo a ta spousta
    lidí, co na té louce chodila sem a tam, různě posedávala nebo se po ní i
    válela, protože doba už taky trošku pokročila, ji přeměnila na vrstvu bahna,
    asi třicet centimů vysokou.
    Woodstock, že jo, Masy, taky mě to hned napadlo.
    No a Šufani tam tak stáli, a koukali na Ylo - africký slon a vtom Bula
    zjistil, že zapomněl v těch zatracených Loukách všechny vypůjčené kytarové
    krabičky Karla z Kájovy kapely, která měla hrát hned po nich.
    Jo, to bylo pro Gangery typické, oni furt něco zapomínali, nebo ztráceli,
    hlavně Karlovy věci, on z nich tehdy musel být úplně hin, se divím, že s nima
    v tom Rudimově přes to všechno znovu odehrál perkuse, no zřejmě je vnitřně
    vyrovnaný, že jo.
    Ale Bulu seřval jak psa, to teda jo.
    Ono to bylo vlastně ukrutně komické, takových zážitků byla celá řada, Jarovi
    například pravidelně docházel benzín dva kilometry před místem, kde se mělo
    hrát, ostatní zase furt někde něco zapomínali, nejšílenější bylo, když šlo o
    cizí věci, že jo, taky kluci už měli sice všichni mobilní telefony, které
    zrovna v té době už začaly být dostupné i pro normální smrtelníky, ale
    nikdy ses nikomu nedovolala, a když tak jen s bídou, no i tohle patřilo k
    Šufunky Gang.
    Naštěstí je to v poslední době o něco lepší.
    No ale ten Rudimov, jo.
    Tak ten byl fajn.
    Ovšem ne třeba už tak fajn, jako to Hradiště, přece jen bez Jara to byl pro
    kluky docela záhul, hlavně pro Bulu a Péčka, kteří přebrali zpěvy a Bula i
    nějaké to žvatlání mezi songy, to byla ale náhodou sranda, jak to uváděl.
    Taky se to celé tuším nahrávalo na minidisc a pořadatelé že jako z toho
    udělají desku nebo co, nevím, jak to dopadlo.
    No, co bylo na Rudimově asi nejlepší, bylo asi to, že se Šufunky lehce
    pobratřily s kapelou HUP a ti je pak pozvali na několik dalších akcí.
    O tom ti ještě řeknu, Masy.
    No a v noci se valilo autem zpátky do Zlína a to byla taková fajn cesta,
    nikde nikdo a tak se různě kecalo a bilancovalo, co se jako za ten necelý rok
    povedlo, a co nepovedlo a jestli to má cenu a tak.
    A mělo to cenu, to teda fakt že jo.


  • KAPITOLA VIII Jo, Komi, myslím že jo, ale pokračuj, neodbíhej od nitě.


  • No, no, Masy, já už jsem fakt starší datum, tak do toho občas zabřednu, si
    nech ty poznámky, ty nálady kolem jsou taky důležitý, přece heršvec, to není
    jen tak, že jo, no né?
    Tak ticho, pokračuju.
    No vidíš to.
    No a ...
    No tady to máš, divej, cos udělala, teď jsem herdek úplně...
    O čem, do pytle...


  • KAPITOLA IX Říkals, že to mělo cenu, to teda fakt že jo.


  • Aha jo.
    No a mělo to cenu, to teda fakt, že jo...

  • ...no, a pak se konečně vrátil ten Jar.
    A první vystoupení v plných byl Fryšták, a ten dopadl mizerně, lidi se vůbec
    nechytli, akorát nějaký bluesman nebo jazzman Peter Binder, říkali kluci, že
    se jmenuje, tomu se to moc líbilo, prý byli Šufunky Gang jediná pořádná věc z
    celého Fryštáku, já nevím, Masy, já ho neznám, ale asi fajn chlap, tenhleten
    Peter Binder.
    No ale jinak nic moc, Jar v tom trošku zaplaval a ostatní taky žádná sláva.
    Jo, Louky byla nejhorší akce po stránce celkového dění a Fryšták byla
    nejhorší akce po stránce výkonu kapely, a to ti teda řeknu, ee..., že dost
    mizerného výkonu.
    No a pak přišel ten fesťák v Mysločovicích a taky nový perkusák Tom Rohlík Rohleder,
    on byl vlastně jako pořadatel a že by si jako s klukama bouchnul, že už si
    jako dlouho nebouchnul, tak se to nahrubo secvičilo, pořádně se dodělala nová
    věc "Ela hop", a vyrazilo se na festival, no a musím říct, Masy, že se kluci
    konečně zase našli a pořádně to odpálili, jo, tehdá se to dost povedlo, v
    areálu se prodávaly pečené makrely a všude se válely rybí kostry, mělo to
    atmosféru, prostě, fakt dobrá akce, jo.
    No a potom Šufanům zavolala Zahrada pro Tomáše, že se jako opakuje pro velký
    úspěch vystoupení na Spoláku v Otrokovicích, ale kluci to odřekli, nevím teď
    už přesně proč, ale prostě to salámovali.
    No a pak zavolal Lojza Frgal ze Sonic Dreams, že se sokolovna přestěhovala do
    nového zlínského klubu Base 16, a jestli si kluci nechtějí zahrát, a kluci
    jako že jo.
    Hráli společně s Jarovým bývalým působištěm, kapelou Dumb Face, kteří se,
    jako spousta jiných v těch dobách, mezitím přeonačili na revival, a sice
    Faith no More revival, už jsme o tom mluvili, že jo Masy.
    No, tohle nebyla vůbec špatná hračka, docela dobré prostředí a je taky docela
    fajn otvírat svým vystoupením nový klub.
    Akorát s penězma to vyšlo nějak blbě, jako vždycky, Dumb Face měli dokonce
    grátis jídlo a pití a Šufunky Gang model chudý příbuzný odešli se dvěma
    stovkama nebo tak nějak, ty výplaty byly fakt neskutečné, totální vrchol byla
    další akce na Štěrkovišti v Otrokovicích.
    Jmenovalo se to Cripple Aid 2000 a byla to dobročinná hračka na podporu
    domova postižených dětí Naděje v Otrokůvkách, teda jako bez honoráře.
    No a Gangeři přijeli a zase klasika.
    Kapely seděly u piva a jako kluci někdo musí hrát první a tak, vy prý jedete
    večer ještě do Slušovic, tak si to odehrejte hned, to je pro vás výhodný, že
    jo.
    No jo, ty vole, ale Jar ještě kope místní turnaj v nohejbale, dyť už jsou tu
    všichni, tak ho to nech dohrát aspoň ne, a někoho tam dejte, ne?
    No, kluci už je jako dost hodin a tadydle kluci chcou taky hrát, takže
    kdybyste jako nastoupili a...
    A tak dále, Masy.
    Škoda slov.
    Tak nakonec přece šlo o ty děti, že jo, tak Jar nohec nedokončil a Šufunky
    otevřely akci.
    A že ji otevřely důkladně, Masy.
    Na Štěrkáči poprvé padlo ono "s prstem v nose".
    Kapela se úžasně bavila, kluci ohlásili, že jsou jenom taková předkapela a po
    nich teprve přijdou takové ty největší pecky a výborně vysekli všechny věci,
    fakt do té doby herně nejlepší vystoupení a přitom to mělo ohromnou šťávu, to
    je totiž pecka, Masy, dostat se nad věc, myslím, že tady si Gang ujasnil, o
    čem to vlastně všechno je, vždyť jde o úplné hovno, Masy, a klukům to zřejmě
    došlo, protože z nich šel ten pocit.
    Jsem tam tak stál a říkal jsem si, teď je to ono.
    Jo a bylo.

  • A mimochodem v publiku stál takový úplně mladý kluk, vypadal takový jako
    čertík a určitě ho tehdy nenapadlo, že o tři roky později se stane ksichtem téhle
    kapely a ty jeho divoké kreace a nápady budou v budoucnu poznávacím
    znamením Šufunky Gang.
    No ale to ještě má čas, ještě ho jakože neznáme, tak Šufani dohráli, kapela
    Street je pozvala na prosinec do Napajedel, a odjeli do těch Slušovic, kde
    proběhla vůbec nejkrásnější akce toho roku, na níž Šufunky hrály.
    Víš, o tom se ani nedá velice nic říct, bylo to prostě se vším všudy povedené.
    Ty Slušovice byly oproti zbytku roku jako jiná planeta, představ si, Masy, že
    vejdeš do hospody a lidi tam neřvou, ale mluví.
    Prostě mluví, takže slyšíš, co ti kdo říká a nemusíš ječet, aby tě člověk, co
    sedí metr od tebe vůbec slyšel.
    No a venku před tou neskutečnou hospodou se hrálo, Šufunky Gang akci
    zakončovali a bylo to veliké.
    Bomba jak pes, Masy.


  • KAPITOLA X Jo, já vím, já jsem tam byla, Komi.


  • No jo, se mnou vlastně, že jo, jsme se přece koukali, jsi mi seděla na hlavě,
    no jo, máš pravdu.
    Takže to vlastně znáš, to jsem ti nemusel vykládat.

  • KAPITOLA XI Ale mě to nevadí, klidně mi to vykládej i tak.

  • Ale dyť jasně, že ti to řeknu, i když jsi třeba někde byla, protože už si
    nebudu pamatovat, kde jsi byla a kde jsi nebyla, že jo, takže v klidu.
    No takže Štěrkáč a Slušovice dopadly jak nejlíp mohly a teď přistaň a posaď
    se, Masy, protože tohle je fakt soda, protože asi po týdnu se Šufunky
    dověděly, že byly jediní, kdo hrál pro ty postižené děti zadarmo!
    Všechny ostatní kapely si nechaly tu svou charitativní činnost na Štěrku
    zaplatit, což je teda fakt síla, anžto to, co ještě Gang stačil vyslechnout
    po svém bloku, nebylo ani dobré, ani zábavné a vůbec, do pytle, výtěžek snad
    měl jít někam jinam né, to ať jdou do prdele, no chápeš to, Masy?
    Síla, fakt že jo, to se pak může u piva prskat, že není kde hrát.
    No, to je jedno...
    No, není, ale...
    Jsou to volové, Masy.
    No prostě potom na konci léta zavolali Šufunkům kluci z HUP a pozvali je na
    společnou hračku do Luhačovic, a Gang jako že jo, spolehněte se, jenže pak
    zavolali z Všetul na stejný termín, že mají Indiánský festival, a tak další
    víkend byl těžce hektický, protože se kluci zase rozhodli odehrát obě akce.
    A tehdy se myslím odehrála příhoda s tím Jarovým kritickým nedostatkem
    benzínu, to byla

    ukrutná
    sranda, neboť se zastavovalo na benzínce, takže si mohli Jar se svou tehdejší
    kočkou Karolínou v klidu natankovat, ale nějak si mysleli, že to vyjde nebo
    co, no a pak se pro ně ostatní vraceli do Březnických kopců a táhli je lanem,
    a tak, legrace to byla prostě, taky už bylo dost hodin, takže do Všetul se
    dojelo až bůhví kdy a tam ještě myslím neměli ani zajištěný zpěvový aparát,
    bžunda prostě.
    Jo, ty Luhačovice byly dobré, ale Všetuly tentokrát nevyšly.
    Jako zahráto bylo fajn, ale vybuchla organizace.
    Ve Všetulích vybuchuje organizace poměrně často, jo.
    Skoro... no, pokaždé, ale to nevadí, že jo.
    Jo, a když už jsem, Masy, u těch směšných událostí, tak Ti povím, co jednou
    udělal Bula, to se jelo tuším znovu do Luhačovic, a on nabral za Otrokovicemi
    benzín a ostatní už byli skoro před Zlínem a on zjistil, že peníze si nechal
    v druhém autě a ostatní se pro něj museli vracet a našli ho na benzínce jak
    stojí u auta a hihňá se a Karel Ptáček, co řídil druhé auto řekl, že Šufuni
    jsou normální idioti a paka a že s nima už v životě nechce nic mít a že mají
    mobily, ale stejně na hovno, páč se stejně přes ně nedomluví a vůbec, a že
    takhle úchylné životní období ještě nezažil.
    Karel to měl těžké, že jo, jak mu tehdy Gang zapomněl v Loukách tu tašku s
    jeho kytarovýma krabičkama, se divím, že se nezbláznil.
    Prostě se zažívaly ukrutné srandy.
    No tak se odehráli Indiáni z Všetul a Lojza Frgal pozval kapelu znovu do Base
    16 ve Zlíně, tentokrát, jakože tam budou sami, tak jako že jo, akorát byl
    trochu problém pokrýt tak dlouhý hrací čas těma třinácti věcma, co Šufunky
    Gang měli nacvičené, plus teda nový, dnes už nehraný a bohužel zapomenutý
    kousek "Kokosové", ale nějak se to splácalo a nedopadlo to vůbec zle.
    No a pak zavolali z Luhačovic, že to bylo dobré, ať přijedou Gangeři zas a
    pak zavolali HUPáci, ať dojedou do Slavičína, takže propukla opět dvojitá
    akce a v Luhačovicích byli Šufánci zase sami, takže museli znovu zaplácávat
    dvouhodinovku a i když koncert byl fajn, na Gang už toho začínalo být pomalu
    moc a dohodli se, že hrát na dvou místech v jednom dni není to pravé.
    Navíc v těch Luhačovicích se několik maníků tak odvázalo, že jezdili na
    židličkách po parketu před kapelou, a jeden sejmul omylem mikrofon, a ten
    trefil Péčka do ksichtu.
    Prostě velká legrace a vkusná zábava, ale v rámci karmy nebo osudovosti
    nebo kýhošlaka co to je, Masy, musím dodat, že o mnoho let později na kocertě
    postšufunkovské kapely Babolam, kde hráli Bránik, Bula a Péčko, si posledně
    jmenovaný všechno bohatě vynahradil.

    Prostě
    Babolam nastoupili na pódium ve zlínském klubu Bamboo a páč byly Dušičky nebo
    helovín nebo předvečer všech svatých, tak na parketu klečelo asi šest
    skupinek adolescentů po třech lidech a vyřezávali a dlabali dýně, kdo bude
    mít nejlepší, a Babolam, že jim k tomu bude housti, nebo tak nějak si to
    pořadatelé představovali.

    No,
    kluci z toho samože radost neměli, jenže i takové věci se dějí, a nic by
    se bylo nestalo, kdyby si mládežničtí řezbáři nekladli své saky paky a
    batůžky pod nohy kapely na pódium.

    No
    a tak prostě koncert začal ve velkém stylu tím, že Péčko skopl z pódia
    spolu s nějakým ruksakem i stojan se zapojeným mikrofonem. A ten se
    normálně, Masy, asi půl minuty kácel a zpomaleně jakoby padal mezi ty klečící
    a dlabající pubescenty a dopadl pěkně obloukem přímo do týla nějakého
    nešťastného obtloustlého dřepícího sedmnáctiletého děcka, které se tam nic
    zlého netuše účastnilo soutěže, že jo, no co ti mám povídat, z beden se
    ozvalo TUNNNNNN!!!!!!!, Péčko teda seskočil dolů chlapíka zachránit, nebo
    vzkřísit nebo zastavit krvácení, nebo dostat přes hubu, ale ten člověk jakoby
    nic, a prý že v pohodě, nic, a dál dlabal, oni ti mladí jsou dneska
    ukrutně odolní, Masy.

    No,
    moc se nesměj.

    No
    jo, bylo to srandovní, no.

    Bránik
    pak říkal, že si v duchu pomyslel, že jako jo, tohle je teď a tady konečně
    ten správný, nefalšovaný a doopravdický rokenrol, jo, takhle to má vypadat.

    Na
    tom je krásně vidět, Masy, že nic nezůstane bez odezvy, nebo tak něco
    v tom smyslu, že jo.

    Ale
    to jsem hodně odbočil, Bránila necháme teda ještě jednou zatím u ledu a teď
    teda Šufani,
    utahaní z Luhačovic jeli do klubu Ságo ve Slavičíně a tam se navzdory únavě
    podařilo vystřihnout jedno z nejlepších vystoupení toho roku, skvělý zvuk tam
    byl a klub byl narvaný, fakt bomba jak pes, akorát už toho bylo doopravdy
    trochu moc, víš?
    To takhle nejde dělat, to se pak ztrácí jiskra, a přestává to jednoho bavit,
    že jo.
    Gangeři začali být jakoby takoví..., jak to říct...
    Opotřebovaní, to je to slovo.
    Já nevím, jak to někdo zvládá hrát třeba každý druhý den, to už přece musí
    otravovat a ani ze sebe určitě nedáš to, co by tam mělo správně být, aby to
    za něco stálo, že jo.KAPITOLA
    XII Fajn, Komi, to je česnečka, ale mně by
    zajímalo jestli...
    To se přece nedá zvládnout vydat ze sebe nějaký výkon, když něco děláš furt
    dokola, ani tě to nemůže samotného bavit, tak na co to potom je, sakra... no,
    kašlem na to, Masy.
    Co tak koukáš?
    Ty se mnou nemluvíš?
    Ses na něco ptala, že jo, tak promiň.
    No určitě by Tě moc zajímalo, jestli se tehdy vůbec zkoušelo, taky nějaké
    nové věci, jestli se dělaly, no ono se zkoušelo dost málo, skoro vůbec, třeba
    přišel nějaký nápad, kluci to jen tak nahrubo přehráli a dodělalo se to až
    přímo na vystoupení, takže Jar občas říkal něco jakože tohle je nová věc, to
    jsme udělali dneska dopoledne, takže to zahrajem, a tak, a ty věci teda
    vznikaly tak nějak za pochodu.
    Takhle vznikla třeba "Francouzská" nebo "Eminema", byť ta druhá se už moc nehraje,
    i když Bránik ji v roce 09 oprášil na to desetileté výročí.

    Ale
    sakra Bránika přece vlastně jakože ještě neznáme, že jo, a už tu je zase,
    hergot fix.

    Tak
    zatím fakt dost už o něm.
    Čili prostě taková nová věc z kluků vypadla a buď fungovala nebo ne, třeba na
    takové "Květa" se dělá už asi sto let a prostě někdy zafunguje a jindy to zas
    vůbec není ono.
    A pak se udělalo ještě "Pohoštění", později předělané na "Mámu" a pak se mělo
    hrát na popud Peťana Vítka v novém zlínském klubu Schrott na Jižních svazích
    ale Péčko musel odjet na svatbu svého bráchy a Jar to musel odvolat a byl na
    Péčka nasraný, nicméně Péčko se bránil Jarovou aférkou Irsko a nakonec se
    dohodlo, že ten, kdo se nebude moct zúčastnit nějaké akce sám obtelefonuje
    pořadatele a zruší to, že jo, tak to má být a bylo fajn.
    No a tak se pomalu blížila zima a kapela s výborným názvem Sexy bonbónky
    křtila CD a pozvala Šufuny na ten křest do města Brumov - Bylnice.
    To je vlastně taky docela fajn název, mně teď tak napadlo.
    No tak kluci jeli, bylo to na takovém nějakém kulturáku, počasí bylo hnusné a
    kolem toho kulturáku byly obrovské kaluže a takové sračky a Bula říkal, že to
    je bezva mít kulturák s vlastním močálem, že to bude bomba akce, a taky byla,
    moc se to vyvedlo, Šufunky Gang opět hrnou se mi chtělo říct tehdy, ta únava
    už nebyla tak zlá a dost se zadařilo i herně.
    Tehdy tam hrála kapela, se kterou kdysi vystupovaly Hurdisovy domy ve
    Slavičíně v hospodě, nevím už jméno, tenkrát ale Baráky úplně převálcovali,
    ale v tom Brumově se jim to nějak nevyvedlo a pak jsem slyšel, jak řešili
    věci jako, jéje, já jsem to v té třetí sloce úplně posral, takové divné
    zbytečné nervy, možná proto se Gangerům tak dařilo, že tohle vůbec neřešili a
    starali se hlavně o to, aby se dobře bavili, no recept to taky není a hihňat
    se taky nemůžeš furt, ale nějak to zatím fungovalo prostě no.
    Taky proto začala ta jarní krize roku 2001, že jak to nabralo trošku obrátky,
    začali to kluci moc řešit a hrabat se v tom a proto to myslím zaskřípalo, jo,
    to bude ono.
    No ale teď jsme jako ještě v prosinci 2000 a jak tehdy pozvala kapela Street
    Gangery do Napajedel na Malinu, tam to dopadlo blbě, protože tam přijeli a
    nikde ani oznámení, že by tam hráli a dokonce polovina Street vůbec nevěděla,
    že přijedou a tak jakože narychlo tak jo, kluci si to odehrejte, ale tady u
    nás se hraje unplugged, takže žádný rachot, jo, a Šufunky jely domů, protože
    je to tak nějak trošku jakoby malinko nasralo.
    No a teď se chvilku nic nedělo a až ke konci roku Jar domluvil mikulášské
    vystoupení ve Všetulích, Všetuly potřetí, klapka, a to bylo celkem fajn,
    rozdávaly se dárky, bylo tam taky nějaké divadlo, ti byli dobří, hlavně muž
    lehčí vzduchu a dvouplošník, akorát, že před Šufunama hrála studentská
    sestava Fvmno Zapaua, která sice oslňovala výbornou zpěvačkou, ale nějak furt
    nemínila přestat hrát, takže se to hodně protáhlo a Yello úplně vypěnil, páč
    holt na to nebyl zvyklý, klukům to tak nepřišlo, páč byli zvyklí na horší
    věci, Yello tam byl, páč vezl aparát, to ještě v Šufunky nehrál, aby ses
    v tom nezamotala, Masy.
    No a dva dny před Vánocemi Šufunky Gang odehráli konečně vystoupení v už
    jednou odřeknutém klubu Schrott.
    Byli tam tehdy pozvaní i HUPáci, ale nějak jim to nevyšlo, to je šílené, že
    HUP a Šufunky Gang spolu hráli už na čtyřech akcích a přitom Gang nikdy
    HUPácké vystoupení neviděl, jednou přijeli pozdě, protože někde hráli, nebo
    museli odjet dřív, protože někde hráli, nebo se minuli úplně, takže ta
    vánoční akce měla konečně být taková jako vzájemná, jenže oni prostě odpadli,
    škoda, bylo by to určitě lepší.
    Nicméně, Schrott nebyl špatný, i když lidi ve Zlíně se vesměs neumějí bavit,
    docela to šlo, hlavně poslední věc koncertu "Zeměplocha" byla totální nášup,
    jo.
    Taky to bylo spojené s rozdáváním dárečků, to Jar odkoukal ze Všetul, lidi
    chodili na pódium něco zazpívat a dostali lentilku, nebo takové ty balíčky,
    co se věší v obchodě na vánoční stromky a co v nich nic není a podobně.
    Jo, a taky tam byl zakládající člen Hurdisových baráků Wicki Pisarčík a ten
    se Šufunky zarepoval básničku Františka Hrubína Vezmi žlutou tužku, namaluj
    mi hrušku, to byla pecka, kluci mu navrhli členství v kapele a on jakože
    bezva, že se ozve, ale neozval se, nevím, to je už takové blbé, lidi se
    rozutečou a už k sobě potom nemají tak blízko, jo, to je pěkně v pytli, viď
    Masy.
    Jo a taky tam byl nějaký cápek, Sistiho bývalý spolužák a byl zhulený asi,
    takže furt cosi hučel a Péčko že mu dá facku, ale nedal nakonec a pak, když už
    se vozily věci do zkušebny, tak Sisti úplně zničehonic totálně vypěnil a dal
    tomu svému bývalému spolužákovi zcela neočekávaně zničehonic po hubě.
    Normálně ho tam vláčel po zemi, nějací vybíječi uklidňovali Sistiho a Bula
    uklidňoval ty vybíječe, no ukrutná psina, dobře zběsilé zakončení roku, to
    teda fakt že jo, Masy.
    No a začaly veselé Vánoce a šťastný Nový rok.KAPITOLA
    XIII A pak byl Golem, že jo, Komi?
    No, ještě vlastně ne, nejdřív byl takový nějaký jakože velký odpočinek,
    prostě únava materiálu se dostavila a taky klukům nějak vyschly nápady.
    Oni, myslím, začali pociťovat že v tomto obsazení vlastně už všechno řekli a
    nikomu se asi ani do
    ničeho moc nechtělo.
    No a nějak tou dobou basista Kájovy kapely Vratiš Křivák rozjel svůj dlouho
    plánovaný projekt velký band, což měla být skupina, hrající převzaté věci,
    takový jako moderní jazz a swing a funky a inteligentní pop, jako Sting, a
    tak nějak si to Vraťa představoval.
    No a měli se toho účastnit i všichni Šufunky, teda Sisti s Bulou ve svém
    oboru a Jar a Péčko jako zpěváci, no a kluci teda jako že jo, akorát ten Jar
    odpadl, on taky sotva zvládal docházku na zkoušky jedné kapely, že jo, né tak
    ještě druhé.
    No a pro ten velký Vraťův band vymysleli Péčko s Bulou a Sistim název
    Sweet Krysys a Vratiš sehnal i dechaře, Karla Přikryla, Ivoše Rohlenu a
    Radima Knopa, akorát trumpeťáka ne a ne sehnat, a tak místo toho sehnal
    zpěvačku Zuzu Sapar a začalo se zkoušet a dělat ty Stingy a spol.
    No a kluci byli spokojení, že aspoň hrajou, když Šufunky stagnují a Jar
    jakoby nic a najednou byl únor a on přišel s tím hraním v Golemu.
    Oni tehdy někteří muzikanti považovali Golem za takový jako odrazový můstek
    do zářných zítřků, jako když už hraješ v Golemu, tak to už je teda něco, tam
    se každý nedostane a podobné nápady.
    No možná to tak chvíli i bylo, co já vím?

    No
    a ten Golem Jar domluvil na dva dny.
    Úterý dvacátého na nějaký studentský karneval a v pátek třiadvacátého na
    nějakou soutěž, nebo co, Rocková liga tomu říkali ty lidi.
    No a ten karneval snad mělo pod patronací nějaké to rádio, páč to uváděli
    moderátoři, takový zběsilý párek a ta buchta jakože se jí nikdo nemá courat
    po pódiu, jinak že ho ochranka vyvede a taky že jo, perkusák Rohlík se coural
    a hned z toho měl polízanici s vyhazovači a přitom taková ubohoučká besídka
    srandovní a hrála tam jedna studentská parta, Šufuni a jedna bigbítová parta
    a ta bigbítová parta hrála nějak moc dlouho a pak Šufuni a pak zase ta bigbítová
    parta a pak se zjistilo, že to byl vlastně jejich koncert a taky za něj
    dostali řádně zacvakáno, no nevím jak to bylo tehdy domluvené, to je jedno.
    A teď ti dva moderátoři se po tom vystoupení Šufanů strašně odvázali a v
    zákulisí se pak plácali po ramenou a řikali ty jo, lidi se fakt dobře bavěj, seš
    dobrej, jo, ty taky, jo já vím, se to rozjelo, jsme to rozpumpovali a tak.

    Legrace.No ale nicméně bubeníkovi z toho bigbítu se Gang hrozně líbil a za několik
    dní je pozval na hračku do Olomouce, o které Ti ještě budu vykládat pozdějc,
    Masy.
    Takže úterý se odtlouklo a přišel pátek, ten byl lepší, než to úterý, ale
    Šufunkům se moc nevedlo, lidi sice řvali a bylo jich hafo, nicméně to tak
    nějak nebylo ono.
    Byla tam ještě jedna fajn kapela, myslím Downbellow, nebo tak nějak z Frýdku,
    ti byli fajn lidi a dobře se s nima kecalo a tak to nakonec nebyl tak nanic
    večer.
    Jo a perkuse teda odtloukl ten Tom Rohlík.KAPITOLA
    XIV I v pátek i v úterý?
    Jo, i v pátek i v úterý, Masy.
    No a protože furt nebyla žádná nahrávka, tak se ten Golem nahrál, ale nebylo
    to nijak světoborné, hlavně Jar chtěl tu nahrávku, ostatní měli takové nějaké
    salámové období a tak teda Jar furt mořil, aby se udělala, až se teda
    domluvil nějaký Petr Kudla ze Zlína, nevím, kde ho Jar splašil a tenhleten
    kapelu zatáhl do nějakého paneláku do podkroví a asi hodinu a půl tam lepili
    Sistimu na velký buben nějaký snímač a on kopal nohou a chvilku to hrálo a
    chvilku ne a pak ho zas lepili jinou páskou, ten snímač a další půlhodinu
    Sisti kopal a pak jeli Šufani domů.

    A
    domluvil se Peťan Vítek na půjčení mixu a Radomír Staněk s počítačem a přímo
    na zkušebně se to nahrálo, kluci už tehdy zkoušeli na Chludovce v novém, v
    takovém likusáku ze dřeva, kde byl epésní zvuk a Radomír jakože sejdeme se u
    mě a smícháme to a pak to teda nakonec smíchal sám, a nahrávka teda byla.
    Je tam "Francouzská" a "Šufunky Gang" a "Ó, v nebi" a "Eminema".
    Ale nedá se o ní říct, že by byla moc dobrá.
    Já nevím.
    Podle mě není zlá.
    No nic, to nevadí.

    Zase
    ovšem tehdá Jar vymyslel takové to klasické logo Šufunky gang, které se pak
    použilo na obalu i dalších dvou desek.


    Na
    čtvrté už ne, ani nevím proč.
    No a pak se nedělo nic.
    Nezkoušelo se, jenom Sweet Krysys zkoušeli a Vraťa sehnal trumpeťáka Ivo
    Turnera a on přišel dvakrát na zkoušku, on byl tehdá mezi zlínskou hudební omladinou
    takový jakože pojem, prý nejlepší, ale to nic, no a přišel teda dvakrát na
    zkoušku a pak to breakl údajně pro vytíženost, a zas trumpeťák nebyl.
    No a přehoupl se únor a březen a furt velice nic, až v dubnu kluci domluvili
    vystoupení na Staré sokolovně ve Zlíně, společně s Kájovou kapelou a nějakýma
    Bad Weather, což byli celkem mladí kluci, které prý ten koncert strašně
    nakopl do další práce, říkali, a to je taky dobře, protože on jinak nebyl zas
    tak nic moc.
    No jako byl fajn, ale nic extra a Bula se Sistim se pak zařekli, že tam už
    nikdy hrát nebudou, tehdá tam byly nějaké problémy s majitelkou dokonce, nebo
    tak něco.
    Cos říkala, Masy?
    Finanční, no jasně, ale i nějaké jinačí.
    No a kluci jak nevěděli kudy kam, tak že jako rozšíří kapelu a měl tam být
    Yello na tenorsax a Karel Přikryl ze Sweet Krysys na altku, ten byl s Gangem
    dost jako takový kamarád, objevoval se na jejich vystoupeních celkem často a
    vždycky z toho vznikla nějaká velkolepá sranda.
    Ale nějak se to furt nechtělo podařit a Péčko se hádal s Jarem a nastalo
    takové blbé období.
    No a pak přišel 16. květen a Šufunky měly vystoupit na akci Majáles před
    zlínskou radnicí a to se ukázalo být šíleným blázincem, Masy.
    Sisti furt nešel, páč byl na montáži v Brně nebo v Praze nebo tak a Bula začal
    pomalu vypěňovat a bylo to stále horší, protože tam pobíhal nějaký kluk, co
    to pořádal a furt kluci hrajte už, hrajte už a Bula vypěnil a začal mu
    nadávat krz organizaci a Jar pobíhal kolem a snažil se to nějak vyřešit a Péčko
    umravňoval Bulu, aby si to tak nebral a pak se kluci snad ještě i pohádali,
    myslím, blbé to bylo.
    A pak Sisti konečně přijel a Gang odehrál z časových důvodů jen půlku
    vystoupení, ale odehrál ji tak, že se za pár dní objevil v novinách.

    Teda
    samozřejmě v tom měl trochu pracky Jar, ale pecka, no ne, Masy?
    A teď si ale představ, že kluci namísto, aby byli rádi, tak byli tím víc
    mrzutí, neboť ty novinové články byly údajně trošku zavádějící a prý Jar ani
    nikomu neřekl, že něco takového domluvil a že s ním vedli rozhovor, ale on že
    prý taky nikoho nemohl najít, jak se tak motali po náměstí a Gang byl z toho
    prostě rozčarovaný.
    No, ony ty články zavádějící byly, ale myslím, že to mohlo být spíš takové
    příjemné úsměvné poňouknutí pro kapelu, aby se situace odlehčila, jenže to
    mělo úplně opačný účinek.
    No a jak tak byli na sebe naštvaní, tak se Bula rozhodl odjet se svou kočkou
    Bohďou pracovat do země jménem Švýcarsko a Jar už dávno plánoval odcestovat
    se svou kočkou Kájou do Spojených států amerických, o těch si, Masy určitě už
    někdy slyšela, a tak se posledním koncertem před velkou pauzou mělo stát
    vystoupení v Olomouckém S-clubu 19. května 2001.
    A jak řekli, tak udělali a v Olomouci vystoupili.KAPITOLA
    XV V Olomouci to bylo fajn, Komi.
    Jo, to bylo.
    Pamatuješ, jak se tehdá ani nemělo hrát?KAPITOLA
    XVI Jo, to si piš, že si to pamatuju, Komi, taky
    tam vůbec nikdo
    nepřišel, a ten bubeník z toho bigbítu že prý tak nic, nehraje se
    a kluci že ale my si teda jako zahrajem jen tak, když už jsme sem
    přijeli a ten bubeník z toho bigbítu tak teda že jo, a to pak
    odpíchlo i ty ostatní, to Gangovské vystoupení a pak to nakonec
    byl pecka večer, jeden z nejlepších pecka večerů a já jsem...
    Skvělá, Masy, fakt.
    Tak jo, jako rozlůčková akce to nebylo špatné.
    No a pak jel Bula do Švýcar a Jar do USA a Šufunky Gang na nějakou dobu úplně
    přestal existovat.
    A Sweet Krysys zkoušeli taky bez Buly a někdy v létě se ještě Péčko snažil o
    zkoušky prozatímního Gangu, na kterých byli kromě Sistiho taky Yello a bývalý
    kytarista Hurdisových domů Mlýn a dokonce zakládající člen Hurdisů Wicki
    Pisarčík, ale ten se na to pak vybodl a měla tam figurovat i zpěvačka ze
    Sweet Krysys Zuza Sapar, ale nakonec Sisti prý jakože bez Buly to nefachčí a
    taky to breakl.
    A tak se vše odložilo až se teda vrátí Bula a takové na pytel období to bylo.
    A Sisti byl doma a Péčko odjel na ryby a nebudu Tě, Masy nudit a zkrátím to.
    Na konci srpna se Bula s Bohďou vrátili a bylo to o trochu veselejší, a
    v září se nakonec i Jar s Kájou vrátili z těch států a už to
    bylo ůplně nejveselejší.

    A
    Sweet Krysys teda dál zkoušeli a částečně začali znovu hrát i Šufunky Gang s
    Yellovým saxofonem, oni sice nebyli schopní udělat novou věc, ale tím, jak se
    to Yello učil, tak aspoň bylo co dělat, že jo.
    No a když se nějak splácaly ty věci, tak Jar domluvil koncert v klubu Mír v
    Uherském hradišti, a to na 3. listopadu, což se však překrylo s termínem
    prvního vystoupení Sweet Krysys ve Slavičíně, a tak se řešilo, co s tím.
    No a nakonec se ten den odehrály akce obě, a to tak, že Gang zašmrdlal ne
    příliš přesvědčivě v Míru a pak se přesunul do Slavičínské hospody U Talafy,
    kde měl údajně nastoupit ještě po Krysách, ale nevyšlo to časově.
    Nicméně daleko větší problém vznikl z toho že koncert Krysáků byl naprosto
    vynikající a Sisti, Bula a Péčko začali vést řeči o blížícím se neodvratném konci
    Šufunků v této podobě.
    Trošku sice pomohla akce na sokolovně ve Slavičíně, znovu s Yellem a jeho
    saxem, kde se klukům podařilo vystřihnout po delší době skvělý koncert,
    myslím desátého to bylo, ale nálada zkrátka nic moc, i když byli přítomní i
    Karel Přikryl a Ivo Rohlena ze Sweetů Krysysů a všichni se tam velice hrubě
    unavili.
    A furt nic pěkného nepřicházelo a pak Péčko s manželkou Fíbí odjeli na pár
    dní do Francie a po návratu kapela zažila jedno z největších zklamání vůbec.
    No, když tak o tom přemýšlím, možná, že to bylo blbé, ale na druhou stranu to
    popostrčilo věci dopředu, že jo, taky se to mohlo plácat pořád stejně další
    rok a nikdo by si nic neujasnil a furt by to nebylo dobré a nikdo by neměl
    odvahu to pořádně nahlas říct, protože říct něco pořádně nahlas, to už jistou
    odvahu chce, že jo, Masy.KAPITOLA
    XVII Ty myslíš to s tou Hudbou Praha?
    Jo, jo.
    To bylo fakt takové dost debilní, ono to začlo vlastně tak, že kytarista z
    Divokýho srdce Pavel Jordán říkal Péčkovi, že Hudba Praha udělá pár koncertů
    k nějakému výročí, oni se teda tehdy zase jednou rozpadli, že jo, ale nějak
    se na tom dohodli a že mu dá telefon na nějakého Raďáka Jelínka, co v Hudbě
    Praha hraje, že jako chtějí předkapelu.
    A Péčko teda tomu Raďákovi zavolal a Raďák zavolal Péčkovi, když zrovna jel
    do té Francie a tak se složitě domlouvali, až se teda domluvili, že 23.
    listopadu se hraje v Golemu ve Zlíně a hned další den v Brně, ale že za to
    Gang nic nedostane a Péčko to konzultoval s Yellem, páč se mu zdálo, že si
    kluci nebudou chtít platit cestu do Brna a tak se dohodli, že zbytek kapely
    nechají při tom, že se hraje za cesťák a pak to oba klukům zaplatí, neboť by
    to mohla být pěkná a přínosná akce.
    A tak se všichni těšili a svět se projasnil a pak bylo 21. listopadu a Raďák
    se neozýval a pak mu Péčko zavolal a on řekl že tak teda nic a můžou za to
    lidi v v Golemu, nebo tak něco a kluci byli totálně zpražení, protože ono to
    vypadalo, že to zachrání kapelu a vůbec a Raďák sice že my vám to vynahradíme
    a podobně a takové ty řeči no a bylo to v prdeli, co Ti mám, Masy povídat.
    Po téhle smutné události zbyly akorát kuriózní plakáty, které si Šufani
    vyrobili, je na nich přes celou stranu roztažené obrovské logo Šufunky Gang
    že vystoupí v Golemu a u toho připsáno titěrnými písmenky ...a Hudba Praha.
    Ještě je mám schovaný.
    No a teď zavládlo v Gangu obrovské rozčarování, páč se na to všichni opravdu
    moc těšili a celková situace se tím jen zhoršila.
    To byla fakt hrubá krize, Masy.
    A pak se psal 1. prosinec a měla přijít taková náplast na ránu v podobě akce
    na hotelu Malina v Napajedlích, kde Šufunky vystoupily společně s kapelou
    Just!, a v té už tehdá mlátil strašnými ranami do bicích člověk, kterého ti
    tady na místě prohlásím za dalšího základního šufunkygangera, páč to, co
    všechno pro tu kapelu udělal, nejde ani vyjmenovat, a polovinu toho si už
    nepamatuje ani on sám, a sice Žila vulgo Zdeněk Žilinský. Na poli
    muzikantském, organizačním, kamarádském, manažerském, fanouškovském a prostě
    všude tenhleten člověk za Šufanama stál, i když už veškeré možnosti
    vyčerpány, veškerá naděje žádná a tyhlety věci, víš, co myslím, Masy.
    No a ta samotná hračka byla epésní, to jo, ale po jejím skončení došlo k
    šílené hádce mezi Bulou a Jarem, neřeknu Ti, Masy, o co přesně šlo, páč jsem
    u toho nebyl, ale jednalo se zhruba o to že Jar prý v posledním období údajně
    malinko zhvězdnatěl, nebo tak něco.
    Co´s říkala?
    No, to jakože přišel až už bylo všecko nachystané, a po produkci už seděl na
    baru, zatímco ostatní tahali aparát zpátky do aut a pak se na něj čekalo až
    si vypije čaj a navíc to neodpovídalo odvedenému výkonu a Bulu to nasralo,
    tak pro něj šel a nevím, co mu řekl, ale asi nic hezkého a Jar mu řekl, že se
    neumí chovat a Bula odešel z kapely.

    Oni
    ho ale měli nechat podle mne, ti kluci toho Jara, podle mne.

    Protože
    to byla jediná věc, která Šufanům chyběla, prostě ten člověk, co po koncertě
    nejde balit

    aparát
    a nosit a todlecto, nýbrž člověk, který udělá to, co Jar.

    Jde
    si sednout na bar, baví se s lidma, věnuje se ksichtu kapely i mimo
    pódium jakože.

    On
    to navíc málokdo umí, Masy, a Jára to uměl, jenže tehdy to nikoho tak nějak
    netrklo, ani mne ne, to akorát teď dělám tady chytrýho, že jo, páč tehdy to
    bylo všichni hrajeme, všichni balíme, všichni nosíme, nikdo není nad nikým,
    nikdo nestrpí žádnou primadonu a všichni za jednoho a tohleto prostě.
    A pak si všichni mysleli, že si Bula s tím odchodem dělá prdel, ale on
    ne, on to myslel fakt vážně, což byla myzérie velikého kalibru, a tak se
    posledním Gangovským koncertem v původní sestavě stala akce týden poté ve
    Valašských kloboukách.
    A to byla po dlouhé době taková pohodářská událost, jako ty z prvních, hrály
    tam taky Sexy bonbónky a nějaká holčičí kapela s šíleným názvem, podle nějaké
    nemoci myslím, nebo...
    Jak jen to sakra...
    No, já si někdy vzpomenu.
    Ty děvčata byly hrubé úplně, Masy, šíleně to drhly, a taky tam byl nějaký
    opilec a ten nejdřív rozbil na podlaze krígl a pak sebou do těch střepů v
    ožralosti švihnul, ale jak byl v té ožralosti, tak se mu nic nestalo, tak se
    zvedl a chtěl odejít dveřmi, které byly zamklé a nikam nevedly nebo možná
    vedly, ale on chtěl jít jinam že jo, a Yello mu řekl že jde blbě a on se mu
    asi čtyřikrát omluvil a vyšel lítacími dveřmi ze sálu zpátky do té pivnice.
    A kluci se dosmáli a zase se koukali na Sexy bonbónky a najednou se ty
    lítačky s hromovým kraválem zase rozletěly a ten pán vešel pozpátku dovnitř,
    teda dost rychle, spíš vletěl, než vešel a dělal pozpátku takové drobné
    krůčky až doprostřed parketu, kde bylo volno, takové cupity cupity cupity
    cupity PRÁÁÁSK se ozvalo, páč to nestačil ucupitat a dopadl zádama na parkety,
    dalo to strašnou ránu až tancující nadskočili, a zas mu nic nebylo, asi že
    byl fakt tak opilý a tak se mohl dál účastnit večera.
    A Šufunky Gang se smáli a pak vystoupili a mělo to zase jednou ty správné
    grády, že to z toho cítili i lidi, a na parketu nebylo k hnutí, pár jich
    ještě spadlo, jelikož ten parket klouzal a doba pokročila, že jo, a ty holky
    z té holčičí kapely po šufanech tak jako pokukovaly, ale nic nebylo, no
    a pak jeli Gangeři domů sněhem a ledem a bylo jim fajn, jakoby Bula ani neměl
    odcházet a celkově se to moc vyvedlo, jenže Bula fakt z kapely odešel a to
    bylo...
    No, v pytli to bylo.
    No jo...
    ....
    Copak je, Masy?KAPITOLA
    XVIII Když mně je to moc líto, že to tak
    dopadlo.
    Hele, Masy, klidně se uklidni, protože to tak vůbec nedopadlo, náhodou to
    dopadlo úplně jinak, však uvidíš, jak to bude dál.
    Tak fajn.
    ...
    Natržená slezina!!!
    Natržená slezina se jmenovala ta holčičí grupa, jsem si vzpomněl, Masy,
    vidíš, eště to s náma není tak zlé, no né?
    No to se ví že jo že ne.
    No a teď nastala taková krizovka, protože nebyl ten kytarista, Bula už hrál
    jen ve Vraťově bandu Sweet Krysys a nenechal se přemluvit k návratu.
    A tak ho nějaký čas Sisti a Péčko ukecávali a furt nic, a pak Jar řekl, že
    teda kytaristu sežene sám.
    On Bula myslím tehdá čekal, že se Gang rozpadne nebo že ho Péčko a Sisti
    budou následovat v jeho odchodu a oni by to asi i udělali, jenže Jar toho
    kytaristu opravdu sehnal.
    A navíc člověka, který do Šufunky Gang tehdy zapadl jako nůž do másla.
    Jar ho potkal na nějaké slavnostní premiéře filmu Radhošť nebo tak něco ve
    zlínském Velkém kině a slovo dalo slovo, hned druhý den dostal to nešťastné
    nulté jarní CD a za pár dní už stál na zkušebně.
    Jmenoval se...KAPITOLA
    XIX Def! Jó, Def to je můj ideál!
    Krucinál, co tak ječíš, Masy, víš, jak jsem se lekl?
    Si to nech, střelená, fakt.
    To ti teda rychle otrnulo ohledně toho Bulova odchodu.

    No...

    Ostatním
    ostatně taky.
    Jo, jasně, že Def.
    Def alóbrž pan Podhorný, jestli chceš něco vědět.
    No a tenhleten chlapík hrál dřív v takové bluesové kapele Pearl in Wine a z
    toho myslím pochází to, že hraje trochu jinak, než všichni ostatní místní kytaristi,
    což v důsledku moc dobře zafungovalo v těch Šufanech.
    No a Bula byl hodně překvapený, když toho kluci nenechali a furt tak chodil
    kolem a brečlal, že ho vyhodili, sice spíš jako ve srandě, ale bylo vidět, že
    ho to vzalo docela dost.
    No, Sisti a Péčko toho nenechali hlavně proto, že s Defem kapela chytla druhý
    dech a Bula to po poslechu taky říkal a říkal, že to je dobře.
    On Bula vlastně tím svým odchodem Gang tak trochu jakoby zachránil.
    No a kapela, jak byla rozjetá, tak konečně dodělala nedodělatelný song "Květa"
    a dvě zbrusu nové věci, "Sám doma" a "Květen".
    No fakt se ledy hnuly.
    A taky první hračka na sebe nenechala dlouho čekat, bylo to kde jinde než ve
    Zlíně na Staré sokolovně a sice 20. dubna, den poté, co se Fíbí a Péčkovi
    narodil syn Ondřej.
    A Jar to ohlásil, že jako dnešní koncert je věnovaný potomkovi tady našeho
    basisty a celá ta akce se pak zvrhla v bohapustou pitku na Ondrovu počest a
    přesunula se do podzemních kobek Sokolovny, na zkušebnu kapely Vitamín M, co
    tam ten večer taky hrála a pila se tequilla z plastikových panáků, se kterýma
    se po vypití třískalo o zem a dupalo se po nich, až umělé střepy lítaly.
    A pak se šlo k Defovi, teda bez Sistiho, který šel kalit na nějakou bečku, a
    tam to celé vyvrcholilo výstupem na střechu Kolektivního domu, kde Def bydlel
    a močilo se dolů na magistrálu a noční chodce a vůbec velká legrace a vkusná
    zábava.
    Jo a to vystoupení samotné taky nebylo špatné, akorát že Def nebyl vůbec
    slyšet.KAPITOLA
    XX A pak přišel rachot v Donbasu.
    Ale houby, ještě né, přece.
    Přerov Ti nic neříká?
    No tak.
    Další akcí byl Mayaless 4. května na střeše hotelu Strojař v Přerově, kde se
    zadařilo doslova makabrózně, Jar měl takový ten svůj charismatický den,
    chodil do lidí s bezdrátovým mikrofonem, a tak, a kapelu hned po koncertě
    oslovil nějaký slovenský muzikant a zval je na festival do Košic nebo kam, už
    nevím jak to dopadlo, nicméně z Gangu začal být znovu cítit ten správný
    nadhled, což bylo myslím nejdůležitější, a lidi se taky hodně bavili, jelikož
    viděli ten nadhled a pohybování se nad věcí.
    Jsem si, Masy dřív myslel, že u muzikantů nadhled přichází s věkem a zráním,
    ale není to pravda, páč pak jsem viděl muzikanty, kteří měli nějaký ten věk a
    zralí byli taky fest, ale plácali se v tom jak patnáctileté trouby.
    Tak to asi musí mít ten muzikant nějak v sobě.
    Měl by mít, jo.
    A nejenom muzikant.
    No a vrcholem nadhledu a pohybování se nad věcí byl ten tvůj rachot v Donbasu
    25. května.
    To byla fakt soda, Sisti vzal z šaten svého FC Louky, nebo jak se jmenují,
    takové staré vypelichané dresy červenozelené barvy a jelo se do Donbasu, což
    byl poměrně mladý klub v centru Zlína, kde kluci vyložili aparát a šli se
    připravit do blízké hospůdky na své vystoupení.
    No a když se připravili a znovu sestoupili do podzemních prostor klubu, ještě
    tam furt hrála nějaká funková kapela Blue Sofa a docela to šlo, ale něco tomu
    chybělo, měli i dechovou sekci a všechno na svém místě, zpěvák uměl zpívat,
    ale i přesto to prostě nějak nešlapalo.
    No a taky hráli poměrně dost dlouho a tak Šufani pokračovali v přípravě na
    koncert a na pódium nastoupili až nějak po půlnoci a pak začala ohromná
    smršť, nevím čím to bylo, ale lezla z toho strašná taková energie, taky tam
    hrál s Gangem zase Karel Ptáček na ty své konga a prostě velký šrumec to byl,
    lidi hrozně řvali a pařili a strašné vedro a kluci v těch zběsilých dresech,
    každý vypotil tak tři kila a taková síla atmoška, a Péčko si ve finále přerval
    všechny struny na base a švihl s ní o zem a lidi řvali ještě víc a nechtěli
    Gang pustit, ale naštěstí museli, jelikož se krz ty struny už nemohlo
    pokračovat, že jo.
    No prostě fajn, akorát trochu škoda, že na plakátech byly Šufani uvedeni jako
    Defova domovská hrouda Pearl in Wine.

    To
    ale není nic k smíchu, Masy, nech si to.
    No a po tomhle koncertu byli kluci takoví jako namlsaní slávy, ale náladičku
    jim zkazila hned další akce 7. června v Napajedlích na Malině, kde sice
    přišlo i několik známých, ale lidi se vůbec nelepili a skoro ani netleskali.
    Ta Malina je nějaká začarovaná, se mi zdá, samé katastrofy se tam dějí.
    On tam po delší době hrál s Gangem i Yello na sax a taky Karel Ptáček a měla
    tam valit taky nová kapela Lojzy Frgala, kluci mu chtěli zahrát svou novou
    pecku "Lojza Frgal", ale on se pak z toho vykroutil že jako prý nemůže, čili
    pup, jak by řekl Monťas.
    No a hned na další víkend Jar domluvil účast na dvoudenních Slavnostech
    přírody na Želechovických pasekách, což byla v důsledku docela silná ubohost,
    Šufunky Gang začal hrát a nikdo ani netleskal a kluci nechápali proč a pak se
    dozvěděli, že zvuk byl nějaký prý neuvěřitelně mizerný a nebylo dokonce ani
    rozumět zpěvu, neboť byl strašně zkreslený.
    Děs a ostuda, prostě.
    No ale nic se dá dělat, co se stalo, stalo se a Jar začal znovu mluvit o
    odjezdu do Spojených států, ale hlavně začal mluvit o nové a konečně pořádné
    nahrávce, no a s tím všichni souhlasili a začalo se docela navážno řešit, kde
    že se první opravdové CD nahraje.
    První opravdové říkám proto, že to nulté CD z jara 2001 ze zkušebny fakt moc
    nejde považovat za regulérní debut, poněvadž je, přiznejme to, poněkud
    zvláštní a celkově divné.
    No a Jar už kdysi plánoval nahrávku, a sice v nahrávacím studiu u Viktorína
    ve zlínském Divadle pracujících, že to i zaplatí a tak, ale kluci mu to
    rozmlouvali, páč si říkali že je to tam zbytečně drahé a možná i zbytečně
    problémové, jakože se báli, že člověka nenechají nic udělat tak, jak by si to
    přál on, alóbrž si všechno udělají po svém a ještě tě seřvou a vůbec, takhle
    nějak si to kluci představovali, no.
    Nesměj se, Masy.

    A
    Def to taky jakože potvrzoval a byl pro nějaké menší levnější skromnější studio,
    on tam ve Véčku kdysi nahrával s těma Pearl in Wine CD pro agenturu Eso Music
    production a prý je tam tehdy taky strašně potrápili, nutili je ti producenti
    a zvukaři všechno nahrávat třicetkrát a kdejakou mikroskopickou chybku
    opravovat až do úplného debilma a ohromná nervozita a podrážděnost a podobně,
    prostě optimální pracovní ovzduší a tak měl z toho Defík trochu pokažený
    vztah k tomuhle studiu, nebo co.
    Navíc necítili potřebu nechat Jara za něco takového platit čertví kolik set
    peněz za hodinu nebo bůhví kolik za to tehdá chtěli, že jo.
    Jo, a taky panovala obava, že dojde k velkému dušení zpěváka, báli se kluci,
    že když to v takovém studiu Jarovi nepůjde, tak aby si ti zvukaři
    netrhli ostudu, jakože co to vzešlo z tak kvalitního studia za nekvalitní
    hrůzu, tak ho budou strašně trápit, točit i slovo po slově a lepit to pak za
    sebe, to nikomu nepřeju zažít, tím méně pak Jarovi.

    Navíc
    Šufunky chtěli mít, jak oni říkali, opravdový
    doklad o tom, jak v té době kapela zněla, a ne nějakou dokonalou
    vymazlenou kolekci písní.

    No
    a Sisti říká: "Nahrejme to ve Slavičíně u HUPů."
    A bylo to.

    KAPITOLA
    XXI Jakože to bylo už nahrané?
    Ale houby, jasně že ještě ne, nedělej hloupou, dyk to je přece jasné, že to
    nejde jen tak.
    Napřed se ještě řešilo, jestli to nespáchat u Radomíra v domácím studiu na
    Jižních svazích ve Zlíně, ale od toho se nakonec upustilo, akorát Péčko tam
    vypálil předem připravené samply na CD, a ty se pak použily nebo taky některé
    nepoužily do těch nahrávek.
    No a pak se to domluvilo s klukama z HUPů a v pátek 12. července se Péčko a
    Def sešli ve zlínské kavárně Archa, pak se dostavil i Sisti a čekalo se na
    Jara, ale ten pak volal že se dostaví přímo na místo a tak se jelo bez něj.
    A kluci dorazili do Slavičína a tam sestoupili do studia a koukali a
    podivovali se, protože jde o objekt velmi svojský, jestli chápeš, Masy.
    Je to v areálu nějakého sídla Charity, takže se tam různě placatí spousta
    dětí a tak, a do studia se leze po schodech do podzemí, protože je to bývalý
    vojenský kryt.
    Obrovský.
    No a znáš to, všude těžké kovové dveře, jako mají v ponorkách a všelijaké
    takové chodby asi čtyři, no pecka prostě.
    A navíc vynikající tehdy osazenstvo, Tom Dulík z HUPů tam tehdá byl a samozřejmě
    mahr nejvyšší Franta Šebák, který to vlastně s Gangem celé dělal a ne
    naposled, páč vlastně i později se furt všechny nahrávky dělaly v tom
    Slavexu.
    A tenhle Franta si stáhl ty samply do počítače a pustil to všem do sluchátek
    a všichni tři společně, Sisti a Péčko s Defem to pak do toho mastili.
    Oni o tom hodně diskutovali, jestli nahrávat na playback nebo naživo.
    Playback je, Masy něco v tom smyslu, že se nahrajou bicí, opraví se chyby,
    přijde basista pustí se mu ty nahrané bicí a on do toho nahraje basu, opraví
    se v tom chyby a přijde kytarista a plcne do toho bezchybného polotovaru
    kytaru, opraví se chyby a přijde další a plác, plác, plesk, tohle znovu a
    trumf, eso, a je z toho dokonalost sama ale taky prý v některých
    případech třeba i sterilnost sama z toho vyjde, což je nebezpečné pro
    lidi, co v tom neumí chodit, a taky z toho někdy vyjde úplně jiná
    kapela.
    No a Sisti myslím chtěl radši playback, jelikož měl obavy, že tam bude spousta
    chyb, ale pak se dal přesvědčit a myslím, že byl rád, že valili všichni
    dohromady a ta nahrávka má tím pádem duši, nebo jak to nazvat.KAPITOLA
    XXII Koule...
    No, to.
    Koule že to má, přesně, Masy, jo.
    No a Gangeři to teda nahrávali a odpoledne přijel Jar a různě do toho řečnil,
    ale jinak fajn, líbilo se mu to, akorát to holt nešlo tak rychle, jak si
    kluci původně představovali.
    Takže pak už toho bylo hodně a šlo se na pivo, akorát Jar nešel a odjel do
    Zlína na nějakou akci, a sedělo se a kecalo s Frantou a jeho bráchou Robertem,
    který pozdějc párkrát zaskakoval místo Sistiho za bicíma, ale to až pozdějc,
    a bylo to fakt ohromné, anžto bratři Šebáci jsou fajn a dá se s nimi docela
    dobře pokecat.
    No a tak seděli a Def pořád mořil, aby Péčko nejezdil domů, protože měl jet
    domů a ten teda zavolal domů a nakonec tam byl taky v kuse celý víkend jako
    ostatní, takže kapela mohla valit v relativním klidu.
    A ještě jedno pivko a na kutě.
    Gang ještě po návratu do studia seděl s Frantou u počítače, páč kluci chtěli
    na tom svém CD jednotlivé skladby proložit televizníma reklamama z let 1980
    plus mínus, které Def stáhl z internetu.
    Všichni u toho hrozně řvali, protože to byla fakt síla, Masy, ještě navíc s
    pár desítkama v útrobách se i jen lehce směšná věc samozřejmě stane velmi těžce
    směšnou.
    No a pak se pustil Sinatra a šlo se spát a protože tam nejsou okna, tak nikdo
    nevěděl která bije a vstávalo se až v 10 ráno.
    A druhý den se pokračovalo a kluci v podstatě končili a pak přijel Pavel
    Mlýnek a přivezl Bulu a přinesl mu svůj aparát a snesl ho po těch dlouhých
    schodech do studia, jako ten aparát, ne Bulu, to už by bylo moc, a kytaru mu
    ještě nesl a všechno to tam tak tahal, tak se prostě obětoval a pak ho zničehonic
    posrala vlaštovka, jedna z těch dvou, co tam seděly v hnízdě nad vstupem
    dovnitř do studia, tak Ti nevím, jak na to Mlýn vzpomíná.
    A Bula nahrál Míšu, páč Def ze svého komba nedostal takové to Bulovské
    zkreslení a ještě přehrál kytaru ve Francouzské a udělal druhou kytaru do
    Sexu a prostě bylo to zase v pohodě akorát Jar se furt nějak neobjevoval a
    dorazil až navečer a podle pověstí zvracel ještě po vystoupení z linkového
    autobusu a tak bylo zase čemu se smát.
    No a rostlo to pod rukama a v neděli večer byly všechny podklady plus nějaký
    zpěv hotové.
    No ale pak začaly trochu problémy, protože Péčko měl doma povinnosti a měl už
    vlastně všechno hotové, tak nechtěl jet do Slavičína znovu, s čímž nesouhlasil
    Jar a přišel dokonce orodovat u Péčka doma a tak Péčko jel a udělaly se
    nějaké zpěvy, ale nebylo to ono a jelo se znovu a Sisti s Bulou vzali
    zpěvačku ze Sweet Krysys Zuzu Sapar a ta tam nazpívala nějaké vokály, a
    tuhleto a támhleto a začalo se to už ale opravdu protahovat.
    No a pak se navíc Franta trochu chytl s Jarem, páč Jarovi se zdálo, že ho
    nutí zpívat některé věci znovu, i když jsou dobré a nikdo už nic neslyšel a
    tak se to nechalo být a ve výsledku to nedopadlo vlastně nijak zle, akorát
    jak se něco fakt dělá moc dlouho, tak už se nepozná jestli je to v pořádku a
    vůbec nejlepší je to tam asi navalit rovnou a nechat to být.
    Teda taky ne vždycky, ale pokud to alespoň trochu funguje, je lepší s tím
    nehýbat, stejně pak člověk na ty chyby zapomene a neslyší je tam.
    No a pak si Šufunky Gang dal na chvilku oraz a znovu se slezl až na koncertě
    20 července ve Vojkovicích u Brna.
    To byl nějaký pivní festival a hrál tam nějaký Petr Rajchrt a hrál jakoby
    přesčas a říkal moudra a holčičky skákaly a tenhleten Petr Rajchrt byl vcelku
    spokojený, že mu to jde a valil furt pryč, nakonec proč ne, když mu to tak
    šlo, že jo, Masy a vypadalo to, že snad neskončí do půlnoci a Yello se
    strašně ožral a ztratil vytěrák a stojan na saxofon a Gang teda zahrál
    pozůstalým a Bulovi, který tam s nima byl a v šest ráno byli všichni doma
    jako na koni.KAPITOLA
    XXIII Jako na Komi, hehehe...
    Hehehe, jako na Masy, ty chytráku.
    A vůbec, nech si ty poznámky nebo se Ti na to vyprdnu a nebudeš vědět, jak to
    dopadlo.
    To je čistě moje dobrá vůle, že ti to tady povídám, jasan?


    jsem měl navíc na dnešek něco moc důležitého domluveného, ale že mám, holka
    pro tebe slabost, tak jsem si řekl, že ono to počká.
    Teda, možná že to ani nebylo něco moc důležitého, páč jsem, čoveče, zapomněl,
    co to mělo vlastně být.
    Fakt že jo.
    Normálně okno, Masy.
    Takže můžem v klidu tlachat neomezeně.
    Síla už s tou pamětí v mém věku, fakt.
    Kdejakou kravinu si pamatuju, o Šufanech a tak, ale co jsem měl třeba k
    obědu, to si nevzpomenu.KAPITOLA
    XXIV No, co by, trávu
    ...Ty si myslíš, že já žeru akorát trávu nebo co?
    Já žeru náhodou i spoustu jiných věcí, ty chytrá, tomu vůbec nerozumíš, třeba
    seno taky a...
    A vůbec.
    A ticho a nech si to nebo se ti na to fakt vykvajznu a fakt nebudeš vědět, co
    se dělo s Gangem dál.
    No tak.
    Teď akorát kdybych věděl, kde...KAPITOLA
    XXV Ve Slavičíně ve studiu...
    Jo, ano, máš pravdu, ve Slavičíně ve studiu byli kluci, no jo.
    A taky vystoupili v tom Brně, že jo, na těch pivních nesmyslech, ano.
    No a druhý den ráno byli doma jako na koni a pak Jar odjel do Spojených států
    amerických vydělat peníze.
    On si Jar tehdy chtěl koupit motocykl, nějakého toho choppera...
    Co povídáš?
    To není motorka, to je chopper.
    No a Péčko mu to lehce rozmlouval, on měl kámoše z vojny, Kenedyho a ten se
    vrátil z vojny a taky jako motorkařil a pak se na té svojí motorce rozsekal o
    bok nějakého auta na jedné z těch rušných křižovatek, jakých je ve Zlíně
    plno.
    Já nevím, Masy, ty motorky jsou docela nebezpečnost, a ty s těma čtyřma
    kolama, ty auta, no taky nic moc, anžto jich jezdí strašně moc a tak u toho
    taky umírají lidi, takže to si asi nevybereš.
    Ale v tom autě je člověk aspoň trochu oplechovaný plechama, že jo, neletí
    hned na asfalt s tou svojí křehkou schránkou, tak jsem byl teda zvědavý
    jestli to Jar fakt udělá a ten dvoukolák si pořídí.

    Zatím
    teda, pokud vím, nepořídil.
    No a tak Jar odcestoval a kluci se zase protloukali jakože bez lídra, ale už
    bez něj nehráli koncerty, Jar teda chtěl, ale zbytek ne, protože to jednak
    nestíhali hrát a zpívat zároveň a jednak to na koncertech nefungovalo tak jak
    by mělo, bez nějakého toho ksichtu vepředu.
    Tak si teda Gang začal dopřávat takový jakože oraz, akorát vždycky jednou za
    čas se dojíždělo do studia, kde se ještě pořád dokopávala ta nahrávka.
    Jo a ještě předtím kluci sepsali nějaké řeči, co budou na bookletu toho
    jejich CD a Jar si ty sepsanosti vzal a pak Gangerům poslal návrh obalu,
    akorát u toho nebyl Sisti a tomu se pak nezdály některé pasáže, vlastně ani
    klukům se nezdály některé pasáže a tak se to různě přepisovalo, až se dospělo
    k takovému nějakému kompromisu a ten se tam už nechal a obal se raději zatím
    uložil k ledu.

    No
    a pak už kluci začali pomalu ale jistě dokopávat tu nahrávku a začali
    vymýšlet, čím ji ještě zpestřit.

    Sisti
    to hodně chtěl nějak okořenit nějakými dalšími nástroji, a tak sehnal skrz Toma
    Dulíka z HUPu nějakého klávesáka Šulíka, který dostal za úkol vymyslet do
    těch Šufanózních věcí klávesové party a s Frantou Šebákem, který dělal režii,
    to nahrát a to se taky stalo, ale Gangerům se ty Šulíkovy věci zdály trošku
    jako ne-e a nakonec ty klapky místo toho Šulíka nahrál Dulík.

    Masy,
    buď tak hodná a to chichotání si nech, nebuď jak malá, jo?
    A taky se vzal Yello a ještě hostující trombonista ze Sweet Krysys Bert
    Svačina a tidle tam taky něco dopráskli a bylo to fajn, akorát se kluci
    začali ptát sami sebe, kdo tu spoustu muziky bude reprodukovat na živých
    hraních.
    No a tak už předem oslovili toho Toma Dulíka ohledně křestu a s trombonem že
    se uvidí, páč Bert měl někam odjet, na vojnu se mi zdá, Yello v pohodě, akorát
    že se chtěl v nejbližší době stěhovat do Liberce, a tak dál a podobně, takže
    to opravdu byl docela oříšek, Masy.
    No a Yello se pak takyže odstěhoval, a to do Bystřice pod Hostýnem, ale to
    nebylo to nejhorší, horší bylo, že se přestalo zkoušet a hrozně se protáhlo
    dokončení CD.
    Vždycky se jen někdo sebral a jel do toho Slavičína a smíchal třeba dvě věci
    a jel zase domů a čím dýl se to dělalo tak tím víc se do toho rýpalo a tak se
    stalo, že se to dokončilo až v polovině ledna roku 03, ale to bych předbíhal,
    že jo, teď je jako ještě podzim a Gang lehce stagnuje.
    No a jak tak stagnuje a nic se neděje, tak kluci se snažili to nějak oživit a
    tak nejdřív udělali pár zkoušek s Yellem a jeho ságem a pak vymysleli že
    vezmou prozatímně na zpěv Zuzu Sapar, což se ukázalo být naprosto marnou
    záležitostí a spolupráce totálně a naprosto vyhořela.
    No a jak se tak v tom plácali, tak se rozhodli konečně troubové jedni vzít
    zpátky do kapely Bulu a všichni byli rádi a návrat ztraceného syna, a vždyť
    ty jsi vlastně celou dobu přece byl v Šufunky Gang, že jo, nikdy jakoby
    doopravdy neodešel, ty kluku ušatá a vzápětí na to je vyhodili ze zkušebny v
    areálu Chludových závodů.

    KAPITOLA
    XXVI No počkej, takhle prostě zničehonic je
    vyrazili?
    No jó, takhle zničehonic je, Masy, vyrazili, prostě.
    On Sisti měl problémy z Šufunů dostávat každý měsíc ty prachy za nájem, za
    Jara to vlastně platil sám už nějakou dobu a přestalo ho to bavit, tak
    smlouvu s nájemcem převedl nejdřív na Vratiše ze Sweet Krysys a ten potom na
    nějakého Víťu Kymlu čili Kýbla z nově nastěhované Iron Maiden revival kapely.
    Ono se v poslední době do té Chludovky nastěhovalo asi dvacet nových kapel a
    nájemné šlo tak strmě vzhůru, že se to stalo neúnosným.
    No nicméně Gang se ještě drápkem držel a snažil se zkoušet, zvláště, když je
    na 26. Prosinec pozvali slavičínští guruové na tradiční Kotárfest, společně s
    kapelou Sweet Krysys, což pro Bulu, Péčka a Sistiho vypadalo na pořádný
    mazec, navíc se festivalu mělo zúčastnit pět kapel, Krysáci měli hrát třetí a
    Šufani dokonce až poslední.
    No, taky to dopadlo nad očekávání šíleně, ale jak praví Jirotka, že se praví
    v krvácích za šilink:"Nepředbíhejme událostem."
    Tak se zkoušelo a nebylo to ono, páč Péčko to nestíhal všecko odzpívat a užuž
    se zdálo, že Slavičín i s celým Kotárfestem se bude muset odříct, až Sisti
    navrhl najmout jako záskok, na místo toho do států odjetého Jara, zlínského
    multihráče, bubeníka, basistu a zpěváka Romana Geržu alóbrž Ramona.
    A Gangeři takové jako RomanaGeržucožealeeeeejánevímtyvoledyťjetakovýtoooataaak
    a tak různě se na ten návrh všichni šklebili, Def teda ne, páč ho neznal, ty
    Ramona, Masy, myslím taky neznáš, ale poznáš a zjistíš, že byl náhodou i docela
    ŠG pozitivní a kluci to po několika překvapivě kvalitních zkouškách taky skousli
    a Ramon teda zakotvil v Gangu.

    A
    samozřejmě takový ten záchvat inspirace, co se vždycky objeví v kapele s
    příchodem někoho nového a vznikly dvě nové věci, a sice "Řeč sýrů" a "Na kole".
    To by možná šlo nějak zajistit pravidelný přísun nových ksichtů do kapely a
    ona by se pak nemusela potýkat s takovým tím psychem, jakože se sedí v
    kavárně nebo hospodě nebo putyce či pajze a teď takové to normálně pánové
    všimli jste si že už hrajeme tři roky a máme za tu dobu jedenáct songů, taky
    jste si všimli, že jo a podobné divočiny.
    Ne, to vlastně nejde, páč to musí být nejen noví lidi, ale hlavně taky dobrý
    lidi a na to je asi tahle země moc malinká, že jo.
    No nicméně kluci byli rádi, že jim to zase šlape, jenže je začaly z té
    Chludovky normálně vyhánět i některé ty nové kapely, že je tam nechcou a tak
    si teda Šufunci sbalili fidlátka, pravou nohou vykročili zvesela na dlažbu a
    za týden Kotárfest samozřejmě, co jiného.
    Ono to asi bylo taky tím, jak Péčko odvezl ten svůj aparát, ten tam stál v
    zimě v létě a hráli na něj myslím úplně všichni, no a on ho prodal a ty
    skupiny zničehonic neměli přes co, že jo a Sisti tam taky míval své bicí k
    takové té nedobrovolné dispozici a pak je odvezl a tak se asi stali Šufuni
    poněkud nepotřebnými, kór když měli takové potíže s tím placením nájmu.
    To asi ty ostatní hudebníky taky nakrklo, no jo.
    Že jim to gang tak sebral, a když už to sebral, tak kdyby aspoň platil.
    Ale já vlastně ani pořádně nevím, jak to tehdy bylo, takže nějaké moje dojmy
    jsou jenom tak jako pro ilustraci, Masy, víš?
    Já to celé vlastně vykládám jen tak pro ilustraci, že jo.
    Hmmm...
    No, ať nezdržuju.
    Nuže tak Šufunky Gang skončil v Otrokovicích, aby...KAPITOLA
    XXVII Aby se v druhé části filmu vynořil jako
    pekařův císař.
    Ohromný fór, Masy, řekni ho potom kdyžtak aspoň ještě jednou, prosím, jo?
    No a kluci byli teda na té dlažbě a začínalo to už opravdu vypadat povážlivě
    a Ramon říká pojďme to, vy zgrcaniny, odzkoušet k nám na zkušebnu.
    Takhle on mluví totiž.
    No a šlo se na zkušebnu Chorusů, anžto Ramon předtím bicil v kapele Chorus, o
    těch jsem se, Masy, myslím tuhle už zmiňoval malinko, ale oni teď už byli
    jakoby rozpadlí a zkoušeli jen sporadicky a tak tam ten Gang teda šel
    pidlikat.
    Takové jako nouzové řešení.
    No a jak tak pidliká, tak prý co kdybychom sem přestěhovali vytlumení ze
    staré Chludovky a zkoušeli tady nafurt a Ramon že jo, jasně a jak řekli, tak
    udělali.
    Hned na začátku vánočních prázdnin za mrazu a ledu se sjeli autama na
    Chludovku, u zkušebny naložili část vytlumení a rozjeli se do Zlína na X.
    základní školu, to je ta naproti nemocnice, kde se v suterénu skrývalo jejich
    nové doupě, v němž se po zatlumení vytlumením dalo i docela obstojně zkoušet,
    i když zvuk z dřevěných likusáků na Chludovce je nepřekonatelný, hlavně,
    myslím, je to kvůli tomu, že jsou dřevěné.
    Ale taky to šlo i v té škole.
    Taky se to muselo celé vystěhovat, všecko vytahat ven, Bula dovezl vysavač a
    vysával a ostatní místnost zatlumovali a tahali ven bordel a dovnitř pořádek.
    No a ten den už se nezkoušelo, ale na ten Kotárfest se to nacvičit stihlo,
    čili se nemusel rušit, což bylo dobře, anžto by bylo škoda si tam nezahrát,
    protože ve Slavičíně je spousta známých, minimálně bratři Šebákovi a Tom
    Dulík a navíc se tam dobře hraje, páč lidi jsou vstřícní a chtějí a umějí se
    bavit.
    No a tak teda dva dny po Vánocích vypukl Kotárfest a Gang a Sweet Myšís
    seděli v hospodě na náměstí a jedli a pili a pak se jelo na tu Sokolovnu a
    vystoupili Krysáci a pak se čekalo, až dohraje další kapela a protože před
    Krysys hráli už další dvě, tak Gangeři krutě doplatili na to, že vystupovali
    poslední, navíc vinou angažmá ve dvou kapelách nedostali Péčko a Bula
    poukázky na jídlo a pivo a nechtěli jim zaplatit za hračku, že jsou zároveň v
    těch Sweet Krysys a zvukař

    zklamal
    a prostě začít hrát ve dvě hodiny v noci není to pravé, myslím.
    No ale co se dá dělat, na druhou stranu od vystoupení po několika měsících
    stagnace a po pár zkouškách s úplně novým členem asi Gang nic jiného nemohl
    očekávat, i když se nemůžu zbavit pocitu, že ta pokročilá hodina a
    rozčarování z roztahaného bloku předchozí kapely taky sehrály svoji rolku.
    No, tak Gangeři se stáhli na novou zkušebnu, udělali ještě jednu novou pecku "Oblastní
    guru" to je hrozně zvláštní song s pohnutým vznikem, a čekali na jaro.

    Teda
    a na Jara, samozřejmě.
    No a on už několikrát avizoval příjezd, ale furt a furt se to protahovalo, a
    tak kluci s tím Ramonem secvičovali repertóir a po novém roce dostali nabídku
    zahrát na nějaké punkové sešlosti v Pohořelicích, Shitoaction se jmenovala,
    tak se jelo.
    A odehrávalo se to v takové dvojité hospodě, po levé straně výčep a po pravé
    úplně
    vymrzlý sál, obrovská kosa, a tam se mělo hrát.
    Jo, a taky do toho ledového paláce nešla elektrika, takže nejdřív se čekalo,
    až se to zprovozní, a pak vypuklo standardní dohadování, kdo že bude housti
    první.
    No a když Šufuni teda jako první nastoupili na pódium, teplota v sále už byla
    malinko snesitelnější, takže se mohlo vcelku normálně odehrát, a gangerům se
    dokonce podařilo zašmrdlat hodně kvalitně.
    No a jak tak hráli, tak si, Masy, představ, zničehonic - ve dveřích stojí Jar!

    On
    zrovna dojel ze Států.

    Výborné
    načasování, viď?
    Síla...
    A tak tam postával a nazdáár, chlapi, a zahlížel kritickým okem taky, že jo,
    a když se dohrálo, tak to tak jako zhodnotil a pak se jelo domů a domluvila
    se další zkouška a pomalu a nepozorovaně začalo doposud asi nejdivočejší a
    nejnepříjemnější a vůbec ujeté období kapely, které vedlo až k radikálnímu
    překopání osazenstva celého Gangu.
    Ono to bylo ve vzduchu už na té Shitoaction v těch Pohořelicích, ta radost z
    Jarova návratu prostě nebyla tak nějak dostatečně odpovídající, juchání působilo
    hluše a jaskotání mdle a podupávání vyznívalo suše a prázdně...KAPITOLA
    XXVIII Komi, co to meleš, prosím tě?

    Ale ne, to jsem se jen tak...
    Jsem si na něco vzpomněl, ňákou knížku od Tove Jansonové nebo nějakou
    divadelní hru.
    Kýho šlaka co, to je jedno.
    Tak teda Šufunky Gang začal zkoušet v sestavě se dvěma hlavními zpěváky, jak
    tomu tehdy vznosně říkali a už po několika zkouškách se ozývalo ale ooobrovské
    skřípání.
    No a na začátku února proběhlo hraní na Malině v Napajedlích, tam myslím
    dokonce jeden ze zpěváků nebyl, nejsem si ale jistý který, to je jedno, ono
    teď přišlo takové období, kdy se na koncertech zaskakovalo, hodně třeba za
    Sistiho, to pak Ramon sedl za bicí, a občas i ten či onen pěvec scházel, no
    Jára myslím nebyl na té Malině, ale jistý si teda nejsem.
    Jo a pak ještě Gang odšudlil hračku na Staré sokolovně ve Zlíně, kde vlastně
    došlo k první opravdu dost kruté výměně názorů mezi Jarem a kapelou po Jarově
    návratu.
    To byla tehdy docela síla, to teda jo, Masy.
    On ten samý večer hrála v novém zlínském klubu 603 skupina Monkey Business a
    Jar že zaveze Romanovi Holému, to je vedoucí té jejich kapely, že mu zaveze
    konečně dohotovené demo CD Šufunů, a tenhlecten Holý že si to poslechne a
    třeba nabídne spolupráci nebo aspoň řekne, že je to dobré nebo tak nějak to
    Jar myslel, no, nechme to být.
    Jenže to znamenalo, že se Jar poloviny vystoupení zase vůbec nezúčastní a to
    se Gangu zase nějak přestávalo líbit, páč někteří si mysleli že je celý ten
    Jarův nápad takový nějaký nevhodný, a ať prý neblbne a soustředí se na
    koncert, že Holý si to CD stejně tak akorát podloží pod kafe, nebo rovnou
    švihne do popelnice, nebo to dá nějakým svým lidem, kteří jsou placení od
    toho, aby takovéhle cécéčka za něj švihali do popelnice a Jar se šíleně
    rozběsnil a křičel že jako jasně, vy teď přece máte Ramona a šílená soda z
    toho byla a celé hraní stálo za prd a všichni se dohadovali a říkali Jarovi
    že byl ksakru tři čtvrtě roku pryč a dík Ramonovi se mohlo zase začít hrát, a
    že jánevímco a po hraní se Jar sebral a zavezl to CD tomu Holému z těch
    Business a to už se neví co ten s tím CD udělal a já navíc, Masy, ani nevím,
    kdo z gangerů měl pravdu.
    Asi každý trochu.
    No a ten Jar z toho byl hrozně špatný a tak asi aby se nemusel zabývat
    divočinami uvnitř kapely, rozhodl se zorganizovat olbřímí křest toho
    šufanovského CD.
    No, trvalo strašně dlouho, než se všechno zařídilo, muselo se vybrat vhodné
    místo, zajistit sponzor, navrhnout a vytisknout plakáty a spousta dalších
    věcí a Jar na tom měl opravdu lví podíl.
    Kluci požádali slavičínské HUP aby předskakovali a ti teda souhlasili a taky
    se řešil kmotr cédéčka, byly tam šílené návrhy, jako Jiří Krytinář nebo
    Zdeněk Srstka, a že pak bude Zdeněk Srstka házet přes pódium tím Jiřím
    Krytinářem ale taky vcelku realizovatelné nápady, které ovšem narážely na
    finanční a ubytovací problémy, tak se nakonec křtitelem stal šufanský souputník
    nejmilovanější Žíla, který vlastně nakonec dodělával celý booklet, jezdilo se
    za ním do práce, když bylo kdy, a všichni se překřikovali prý, tady udělejme
    tu čáru trochu delší, jo, neé, neé to je blbost, dejme tam čtvereček, sám jsi,
    pako, drž hubu, ty nulo a tak různě se úporně pracovalo a ten booklet byl
    nakonec docela fajn, no jo.

    Akorát
    nevím, jestli se vůbec zachoval do dnešních dnů, ani nikdo ze Šufanů ten obal
    už myslím asi nemá, je to velká rarita, Masy.

    Stálo
    by za to ho někde vyhrabat.
    No a takže Žíla, že to jako pokřtí a taky bylo třeba najít nějaký opravdu
    šikovný klub nebo hospůdku nebo tak něco a nejlíp se jevil Donbas, kde svého
    času Gang s velkým úspěchem rachotil, to jsem Ti už říkal, že jo, no, jenže
    se zjistilo že Donbas mezitím lehce krachl, změnil název na Žíznivý pes a
    místo klubu je tam nějaký sport bar se sázkovou kanceláři nebo taková jakási
    příšernost a občas že tam vystupuje nějaký DJ a živé kapely prý vůbec, což
    bylo pup, jak by řekl Monťas.
    A tak Šufuni obrazili ještě pár klubů a hospod a představ si, Masy že situace
    byla všude skoro stejná, prostě bar, vcelku drahé dvanáctistupňové pivo, zato
    levné panáky sladkých vodek, dvakrát týdně taneční párty, na chodbě výherní
    automaty a klientela dobře oblékaní adolescenti lokající energy

    drinky
    s tou sladkou vodkou a Gang odlapil vždycky provozního a teď to začalo.
    Co to?
    Křest CD?
    Živá kapela?
    Cože, punk, né, né, to teda v žádném případě...
    Co?

    Jo,
    funk, to je jako co?

    To
    je jako takové něco jak Mankybyznys, né?
    No, chlapi, asi né, čéče, helejte...
    A tak Jar nakonec musel zamířit výš, sehnat sponzory a udělat z křtu olbřímí
    událost s reklamou v rádiu, oficiálním výlepem plakátů a celou akci ještě
    něčím okořenit, třeba vystoupením kouzelníka.
    No byla to tehdá spousta shánění a práce a Jar a Def nakonec přemluvili
    vedení toho Donbasu alias Žíznivého psa, že to jako tu hospodu zviditelní a
    že to má i podporu v médiích a chlapíci nakonec souhlasili, i když asi
    nechápali, proč si Šufuni vybrali právě je, že jo.
    No a tak se všechno nachystalo, všichni samozřejmě nervní ohromně a čekalo se
    na ten čtrnáctý březen.KAPITOLA
    XXIX To si pamatuju, taky jsem z
    toho jančila, jak to dopadne
    Jo, Masy, já teda né že bych jsem nějak šojtřil nebo tak něco, ale zvědavý
    jsem byl, to jo.KAPITOLA
    XXX Jo jasně, prý nešojtřil, co mně
    valíš, Komi, ses málem po...
    Co valím, nikoho nevalím, já na to náhodou pohlížím úplně nezaujatýma očima, ksakru,
    jestli chceš něco vědět!
    Si nech, takové tyhle.

    Mně
    hned tak něco už zas tak nesebere náhodou, jasan?

    A
    vůbec, jestli se na něco můžu vy..., tak to je ti něco tady vyklá...

    Milá Masy

    Je to dlouho, že jo, ale Tys byla
    teď takovou dobu naštvaná, že jsem se tak nějak žinýroval Tě přímo oslovit,
    tak na omluvu Ti posílám tenhle dopis a doufám, že už se mnou zase budeš
    mluvit.

    Je to pokračování těch Šufunů, cos
    chtěla tehdá vědět a je to zrovna takové zásadní období, takže jako docela
    asi zajímavé a budu Ti to psát hezky, abys se mnou zase mluvila, páč to
    minule se tak nějak blbě utlo, a...

    No, však víme.

    Tak teda píšu.

    Teda, akorát nevím, jak jsi na tom
    se čtením, takže možná to bude trvat ještě dýl, než kdybych Ti to říkal.

    Hele radši se do toho pusť teďka
    hnedka a hotovo, jo?

    Kapitola
    první aneb Křest CD

    Jára se do
    toho fakticky obul.

    Po Zlíně
    visely plakáty, v rádiu hráli reklamu a na nově předělaných webových
    stránkách Šufunky Gang se otáčelo počítadlo návštěv rychleji a rychleji.

    Čtrnáctý
    březen se přehoupl k večeru, a jak kluci seděli v Donbasu a koukali
    na přícházející davy lidí, začalo jim být jasné, že tentokrát bude akce úplně
    jiná než dosud.

    Klub byl
    namačkaný k prasknutí a byli tu i lidé, kteří by na normální vystoupení
    Gangu v životě ani nepáchli.

    Křestový
    večer zahájili slavičínští HUP, zodpovědně a kvalitně, tak jak oni to
    dovedou, a po nich už na pódium vylezli Šufunky, opět navlečení do
    zelenočervených tréninkových dresů FC Louky, které se od minulého vystoupení
    v klubu Donbas staly jejich poznávacím znamením.

    Jéžiš to je to takové nějaké... až
    jako moc vzletné, já takle nemluvím normálně, mně to z toho, Masy, tak
    leze, když to píšu, takže si asi budeš muset zvyknout, no.

    Koncert i
    výkon kapely byl řekněme standardní, ale atmosféra prodchnutá pocitem velikosti
    a oficiálnosti celé akce vybudila publikum k obrovským ovacím.

    Šmarjá, to už je trošku moc...

    To musím nějak přeformulovat, to je
    jak z novin nebo co...

    KAPITOLA
    XXXI Ahoj, Komi, já jsem se chtěla...
    jé, co to sepisuješ?

    Ma...

    Ah
    ho j m...

    Ahoj,
    Masy.

    Dej
    to sem, radši, jo, to si radši ani nečti, já Ti to radši povykládám, psaní mi
    nějak nejde od kopyta, no davaj, davaj.

    KAPITOLA XXXII Né, ukaž, dyť to není špatné... hele, a
    navíc tys to psal...

    Jo,
    psal jsem to pro Tebe, Masy, tak si to teda vem, sedni si, zapomeň na minule
    a nech mně to dál odvykládat, jo?

    Máš
    čas, ne?

    KAPITOLA XXXIII No, mám, já jsem se letěla omluvit za to
    minule, víš?

    Ale
    né, kašli na to, o nic nejde, já už se tak prostě prčím, jak jsem starší.

    A
    už se mi taky stýskalo a a... a ticho už a poslouchej.


    to povídání navážu jako vlastně tam, kde Ti končí ten dopis, dóbroš?

    Tak
    jo.

    Takže
    prostě a jednoduše to Jarovo pobíhání a zařizování se hrozně odrazilo
    v tom, že to lidi brali hrozně jako navážno, ten křest a podle toho se
    taky chovali, že jo, mohli se uplácat a ujaskotat, což samože bylo moc fajn.

    Jo,
    a při Ela hop, vystoupil Kýbl, toho času již basista z kapely Ježura
    Bimbo, ti začínali tenkrát zrovna tak jako vystrkovat růžky, a ještě tu budou
    malinko figurovat, a taky Yello v tom bude trochu figurovat.

    No
    a tenhle Kýbl vystřihl normálně kouzelnické představení přímo uprostřed
    písničky, on je amatérský kouzelník, nevím, jestli i v současnosti, ale
    no prostě tak to bylo veliké, Masy.

    No,
    lidi řvali a akce náramná, viděl jsem to celé dokonce natočené na VHS, ale
    asi se ten záznam někde zašantročil, možná by taky stálo za to to někde
    vyštrachat, stejně jako ten ztracený booklet, ale Gangeři na tohle moc
    nejsou, takže nevím.

    Jo,
    a křtil to ten Žíla, a ještě chlapům věnoval vlastnoručně vyrobenou takovou
    tu vlajku s logem kapely a taky jsem na ní já nakreslený, ale nijak
    extra teda, na fotkách je to občas k vidění, ta vlajka.

    No
    a pak všechno utichlo a další koncert byl až v půlce dubna
    v čajovně Músic klub ve Fryštáku, tam kluci měli hrát jakože unplugged,
    jakože moc do toho nemlátit a tak to nějak odmastili, že ta akce moc kvalitní
    nebyla, Jára si pletl texty a s Ramonem si plantali, kdo co zpívá, a
    prostě nebylo to ono a začínalo to trošku celé nějak zavánět takovým jakože
    nihilismem nebo plánovaným diletantstvím, nebo jak to nazvat.

    Teda
    jako zábavné to ještě bylo, ale ten pověstný nadhled se změnil v něco
    nezdravého a zešklebeného.

    A
    je z toho teda vlastně i dochovaná nahrávka na audiokazetě, tu má myslím
    někde schovanou bývalá manželka od Péčka Fíbí.

    Taky
    má jeho basu někde schovanou, ale to sem nepatří.

    A
    za čtrnáct dní proběhlo hraní v Golemu, které bylo kuriózní snad jen v tom,
    že Šufunům předskakovala kapela Monkey Business, a pak jak Monkey Business
    skončili, tak hodně lidí odešlo... teda... no, všichni odešli, páč tam šli na
    Monkey Business, a taky bylo už taky dost po půlnoci.

    No
    a to Šufankům na náladě taky moc nepřidalo a další akci 17. května ve
    Slavičíně už vyloženě odstrouhali.

    No
    a jak se to tak všeobecně kazilo, vzrůstalo napětí uvnitř a lezlo i navenek a
    divoké to bylo hlavně mezi Jarem a Ramonem, hodně hlavně z Jarovy
    strany, ho se furt dotýkalo, že jak tehdy byl půl roku pryč, tak tam kluci
    vzali toho Ramona.

    Jenže
    kluci chtěli hrát a vystupovat, že jo.

    Tak.

    A
    na přelomu dubna a května 03 se udála taková zvláštní událost, páč Jar ještě
    před křestem oběhal nějaké noviny a své známé v těch novinách a vyšly
    nějaké články o nadcházejícím slavném křestu cd slavné kapely Šufunky gang,
    no, některé řeči tam byly trochu srandovní, ale jinak fajn, když to tak
    zpětně probírám, tak do toho Jar opravdu hrozně dělal tehdá, no a v tom
    jednom článku byla zmíněná Eva Pilarová, jakože šufunská taková jako oblíbená
    zpěvačka, to tam zmínil Jar asi jenom tak že si vzpomněl, páč kluci občas o
    Pilarce diskutovali, spíš teda v duchu házení Krytinářem, nikdo nečekal
    že to něco způsobí, nebyla tam zmíněná s nějakým záměrem, nicméně se,
    člověče, Eva kapele ozvala, že si jako platí výstřižkovou službu a že ji to
    překvapilo a potěšilo, a tak, no a začla se s Šufunky tak jako na dálku
    kamarádit, sekec prostě.

    On
    si s ní tehdy psal hlavně Jar a později Ramon, ostatní z toho byli
    příliš tak jako vykulení.

    A
    pak přišel šestý květen a Šufunky se rozjeli na olomoucký Majáles, kde po
    delší době odehráli opravdu vydařený koncert, jenže v jeho závěru Jar
    pověděl lidem do mikrofonu prý něco móc ošklivého ohledně prodeje cédéčka,
    asi už ho fakt štvalo, že Gang tak dlouho hraje a úspěchy žádné nebo tak
    něco, jenže to vyznělo dost zle a navíc to řekl v podstatě za celou
    kapelu.

    No,
    on to asi nemyslel zle, akorát že ono to tak vypadalo.

    No
    a tak se ta průrva mezi Jarem a ostatními Šufuny rozšířila ještě o další
    chlup víc.

    KAPITOLA XXXIV Komi, ty to říkáš, jakoby mělo přijít
    teďka něco...

    No
    jó, však taky příjde, Masy.

    Takhle,
    no, jak bych to řekl, prostě každý má v životě takový nějaký moment, kdy
    se jakoby láme chleba, jestli rozumíš teda.

    Prostě
    že dostaneš takovou nějakou šanci, něco s tím vším udělat, a podle toho,
    jak s tím naložíš, ti pak ten život pokračuje.

    Akorát
    je teda blbé, že to zjistíš vždycky až za nějaký čas, že se ten chleba zrovna
    teďka lámal, a jestli ses rozhodla správně nebo blbě.

    Ale
    to se asi nedá nic dělat, pozdě býka honit, že jo, nejhorší je neudělat nic,
    asi.

    No
    prostě celá tahle divočina začala tím, že Jar přihlásil Šufunky Gang do
    prvního ročníku celostátní vyhledávací hudební soutěže Cocacolapopstar,
    poslal tam to nové cd a Šufany porota vybrala jako postupuhodné kandidáty do
    takového jakéhosi semifinále.

    No
    a jelo se do Prahy, akorát Sisti nejel, nevím teď už přesně proč, ale místo
    něj jel brácha Františka Šebáka ze Slavičínského studia Robert Šebák.

    A
    jelo se teda už den před samotným semifinále a celé to bylo takové jakože
    vstup do velkého světa showbussinesu, páč všemu předcházela taky tlačenka na takovém
    tom jejich internetu, víš co to je, Masy?

    No,
    jasněže, hele nerozčiluj se, není, on se jenom prostě jako většina původně
    dobře myšlených lidských vynálezů malinečko posral, jim se to tak dělá, klid,
    pokračuju.

    No
    a teď ty kapely se tam vzájemně napadaly na tom internetu a kdejaký nýmando
    se k celé té soutěži i výběru postupujících kapel vyjadřoval, samože
    patřičně vulgárně, to je jako sprostě, Masy, a patřičně anonymně, to jako že
    se pod ty svoje názory nepodepsal, páč na todle je tenhleten internet ůplně
    nejlepší, že jo Masy.

    Akorát
    Šufani na to nebyli moc zvyklí, no jo, tak z toho byli tak trošinku
    vyjukaní.

    Moc
    pěkně tam byli označeni jako "šulíni z Gotyšu", to se mi moc líbilo, kdyby
    tohle moje povídání někdy někdo vydal jako knížku, byl by to rozkošný
    podtitul, fakt že jo.

    Ale
    to jsem odbočil, to je věc lidí, ne moje, nebo tvoje, Masy.

    A
    tak Šufani sedli do aut, jel i Yello, ten klukům zajistil i ubytování u své
    bývalé přítelkyně Romany Juhové, která dost kamarádila ještě
    s Hurdisovýma domama blahé paměti, takže pro Péčka a Yella to bylo
    takové i jako setkání po letech a pak si gangeři dali pár piv a pustili si
    Pulp Fiction na videu a ůžasně se bavili a moc se smáli a druhý den ráno
    vystoupili jako první kolem desáté v paláci Akropolis na tom semifinále
    té kokakoly a předvedli, Masy, naprosto strhující výkon, a postoupili do
    finále.

    Nikdo
    z nich to teda moc ani nečekal, půlka kapely už jela domů, zůstal tam
    jenom Ramon a Def a Yello a ti tam udělali legrační scénku, když porota vyhlašovala
    postupující, tak Gang uvedli až na konec a kluci začali strašně řvát a Def
    skočil na Ramona a Yella a všichni spadli na zem, Yello zadek vystrčený přímo
    do televizní kamery, no hezká spontánní reakce, takové nezvykle upřímné,
    oproti těm ostatním muzikantům, kteří se povšechně tvářili, jakože takové
    postupy zažívají dnes a denně, že jo, tak co.

    Ostatní
    to viděli až v té televizi ze záznamu a taky se moc smáli, taky jsem u
    toho hrozně řval, Masy, já to ještě někde mám schované, celý takový dokument,
    co o tom točila nějaká ta televize.

    A
    nevím, jak se stalo, kdo z kluků to nějak rozšířil, že jsou teď Šufani
    taková hvězda, nebo jestli to nějak samo, nebo co, ale prostě mezi semifinále
    a tím finále měli gangeři jen dvojí veřejné vystoupení, obé ve Zlíně, a sice na
    náměstí Míru jako doprovodný program Zlíntalentu, či taková nějaká srajda,
    ale hlavně v Zelenáčově šopě.

    A
    nikdy předtím ani potom jsem to tam nezažil takhle narvané.

    Tam
    bylo, Masy, tak snad dvě stě padesát lidí, a víš sama, jak se ta chajda
    mrňavá, nedalo se tam hnout, lidi seděli i na schodech před klubem, holky
    seděly klukům na klínech, aby se to tam všechno vešlo, šílená akce, jakoby
    celý Zlín stál za tou naší kapelkou, no hrozně příjemné období to bylo, asi
    takový jakože vrchol a odměna.

    No
    a pak se teda jelo odehrát to finále a to už jel i Sisti a slavičínská banda
    fanoušků se rozhodla vypravit do Prahy celý autobus, nevím, jak to přesně
    probíhalo, ale byla to neskutečná cesta prý, jeli tam oba bratři Šebáci, Tom
    Dulík, Žíla, kluci z práce od Péčka Milan Zeman a Martin Dudešek, Bránik
    taky tam byl, Kosman určitě, ten je všude, a kotel dalších lidí, co ani
    neznám, prostě plně zaplněný autobus ze Slavičína tam dorazil, šli přes Prahu
    průvodem a skandovali Šufunky Gang, až se matička stověžatá otřásala, a
    mávali tou Žilovou šufunskou vlajkou, před Akropolí je zastavil televizní
    štáb, prý ať jdou ještě jednou, že to nestihli natočit, tak se to celé
    vracelo a šlo znova, no mazec, Masy.

    A
    zatím vevnitř v šatně gangeři popíjeli a popíjeli, páč byli tentokrát vybráni
    až jako poslední účinkující kapela.

    Jo
    a hrál tam i Tom Dulík na klávesy a Yello sax klasika, v semifinále to
    bylo menší těleso, teď včetně hostí v plné palbě, že jo.

    No
    a na pódium teda nastoupili až když se večer lámal i v těch svých
    dresech, tentokrát už novějších verzích, ne tak dodrbaných a vystřihli sérii
    o takovém tlaku, že ten rozdíl mezi Šufunky a ostatními finalisty je znát i
    z televizního záznamu, který asi po půl roce odvysílala nějaká tadleta
    televize.

    A
    narvaná Akropole včetně osazenstva toho pekelného slavičínského autobusu
    ječela a pištěla a aplaudovala a.. a..

    KAPITOLA XXXV A pak přišel Meky

    No,
    ano, Meky Žbirka.

    Přišel.

    Přišel,
    vyhlásil cenu diváka, cenu hlasování na tom nešťastníkovském internetu, což
    byli pražští Post-it, o kterých se ještě zmíním, páč s nima Gang posléze
    spolukoncertoval, a pak vyhlásil celkové oficiální první místo - kapelu 100
    stupňů C, a tím to celé zhaslo.

    Smlouva
    na vydání desky, turné po republice, profesionální opatrovnictví pro kapelu,
    to všechno udělalo puf a bylo vymalováno, Masy, jo jo.

    Sakra,
    přál jsem jim to, klukům.

    Nicméně
    to daleko nejhorší se milí Šufánci dozvěděli až z toho televizního
    záznamu, teda kromě toho, že i z obrazovky bylo jasné, že ten večer byli
    jednoznačně tou nejlepší kapelou, a sice tu skutečnost, že o konečném pořadí
    rozhodl jeden jediný hlas.

    Porotci
    už nakonec totiž řešili jen dvě kapely, dva jediné adepty na celkové
    vítězství, a to ty 100 stupňů C a naše nešťastné Šufunky Gang.

    No,
    Masy, na ty záběry z poslední porady poroty já se ti člověče doteď
    nemůžu dívat bez knedlíku v krku a takového nějakého..

    Bolení.

    Jsem
    pak po dlouhých deseti letech seděl tuhle s Péčkem a s tímhletím
    Milanem Zemanem, a přišla na to řeč, na tu popstar soutěž a dověděl jsem se,
    Masy, ještě další věci kolem.

    On
    totiž ten Milan prý pak ještě chvíli seděl s tím Mekym Žbirkou a taky
    Darou Rolinsovou z poroty a prý vždyť ti Gangeři byli nejlepší, copak
    jste to neviděli a oni oba že to vědí, ale prý velkou otázkou při rozhodování
    bylo, jak by to probíhalo dál, kdyby to Šufanům přiklepli, to první místo, že
    Zlín je fakt daleko a jak by se na tu dálku komunikovalo a potíže
    s dopravou a prostě že cítili, že tihleti kluci ze Zlína by to tak nějak
    nezvládli to první místo a tak to prý radši dali těm druhým, co byli z Mariánských
    lázní, čili o něco blíž a víc otrkaní a asi měli navíc fakt pravdu.

    Páč
    například hned po skončení akce následovala recepce s porotou a celým
    zajišťovacím týmem celé soutěže a naši šulíni z Gotyšu místo aby tam
    v té Praze zůstali a seděli s těma Žbirkama a Rolinsovýma, tak zklamaně
    sedli na slavičínský autobus a jeli domů, protože šli druhý den ráno do
    práce, a stejně jsme nevyhráli a jsou to všechno blbci a vůbec, no prostě
    strašlivá a hloupoučká a osudová chyba, Masy, páč kdoví co všechno se tam na
    té recepci ještě mohlo domluvit a udít.

    Jsem
    si vzpomněl, a pořád na to myslím, na toho Jara, jak seděl po vystoupení na
    těch barech a ostatní kluci mu to měli za zlé.

    No
    jo, měli ho nechat..

    KAPITOLA XXXVI Sakryš, se nám to začíná nějak potemňovat

    No
    jo, měli ho nechat..

    No
    počkej, Masy, já neříkal, že to bude mít nějaký hepyend, no né?

    Tak
    já pokračuju.

    No
    a byl červenec 03 a nějak se nic moc nedělo, až někdy v půlce měsíce se
    odehrál jeden koncert v Hříběcím na striktně deathmetalovém festivalu,
    ani nevím, proč si tam Gang pozvali, ale odehráli výborně.

    No
    a kluků se furt všichni ptali co a jak ta soutěž, taky Eva Pilarová se ptala
    a pořád se někdo ptal a už to bylo trošku jako ee, páč se jim asi o tom moc
    mluvit nechtělo, že jo.

    Jo,
    a když jsem vzpomněl tu Evu, ještě jedna věc se tu vyloupla, páč zlínský
    hudební magnát, producent, hed hončo a kápo di tuti kápo pan Malár se nějak
    domákl, že se jako Šufani kamarádí s tou Pilarkou a nabídl, že jim
    zaplatí natočení desky, Šufani že udělají muziku a nahrají to a Pilarka že to
    nazpívá.

    No,
    gangeři to samozřejmě v rámci všeobecné nálady v kapele odmítli
    jako absurdní nápad, a já se dnes tluču do hlavy, Masy, jaká to mohla být
    parádní nahrávka, a jak mohlo být zase všechno úplně jinak a třeba i lepší, a
    to jak pro Šufany, tak nakonec i pro tu Evu Pilarovou, pro kterou to mohl být
    tenhleten comeback jako řemen, si to představ, tvrdě funkyrocková kapela se
    starou Pilarkou v čele.

    Tehdy
    se mi to teda taky moc nezdálo, ale teď myslím, že do toho měli pánové jít.

    No
    a pak na druhý srpen kapela HUP pozvala Šufunky Gang na festival Kameny se
    valí do Lukova a den předtím Jar oznámil, že už to nemá cenu, že už toho má
    tak akorát dost a odchází.

    Ony
    ty vztahy mezi ním a zbytkem kapely byly v tom období kolem
    kokakolypopstar už opravdu moc a moc vyhrocené a navíc myslím, že ho to celé
    dost semlelo, ta soutěž a ten přístup chlapíků ostatních.

    A
    tím vlastně končí jedna velká část dějin kapely Šufunky Gang.

    A
    dál se kluci protloukali s Ramonem na postu hlavního zpěváka, protloukli
    se tím lukovským festíkem s valícími se kameny, kde si odbyl premiéru
    nový song "Piknik", a protloukali se dál, ale bylo lze čut, že pod Ramonem ta
    větev taky pomalu praská a láme se.

    A
    tak dvacátého čtvrtého srpna, milá Masy, začala druhá velká epocha kapely,
    jestli to tak nějak můžu nazvat.

    Do
    Šufunky přišel nový člověk, kytarista a zpěvák vyrvaný ze samorobného
    projektu Set-Back a hozený mezi třecí plochy naší rozvrkočené hudební skupiny
    v tom nejhorším možném období.

    Bránik.

    Pátý
    mušketýr, jo jo.

    A
    on s těma Set-Backama hrál vlastně i na tom lukovském Kamenysevalí
    festivalu, a jinak Péčko ho měl vyhlédnutého už nějakou chvíli, on ho prvně
    viděl na nějaké akci ve Zlíně na náměstí, už teda věděl, o koho jde, ale oba
    byli jen v publiku a Bránik tam někoho zrovna strašně urazil, a takový
    drzý byl na lidi kolem sebe a Péčko si řekl sakryš, tohle bude ten správný
    ksicht pro Šufany, ten se stím nepáře a tak.

    On
    Péčko totiž vlastně nechtěl a ani nesháněl zpěváka, nýbrž sháněl kytaristu,
    co zpívá, a pokud možno i umí sám dělat písničky, no a jakože až se najde,
    tak se mu ta kytara sebere a bude jen zpívat.

    A
    tohle udělali Bránikovi, jo, a potom později po Ramonově odchodu vznikla tak
    asi nejklasičtější šufanovská sestava, taky vydržela nejdýl a nadělala nejvíc
    činnosti a.. vlastně vydržela už nezměněná.

    A
    zbytek Set-Backu byl takový, jakože nasraný samozřejmě, ale už se to moc
    neřešilo, oni ještě chvilku hráli a pak se to rozpadlo, zpětně je to docela
    velká škoda, Masy, ale co už teď s tím, že jo, Bránila kluci potřebovali
    a Péčko dokáže být v takovém tom získávání lidí dost umanutý.

    Teda
    nedalo mu to tolik práce, jako když tahal do kapely Jara, ale to jen dokazuje
    že Bránik do toho jít opravdu chtěl.

    A
    tak tu byl a hned vyjel s Gangem na miniturné, začalo to v pátek
    29. Srpna neplánovaným vystoupením na Chludovka festu ve starém známém zlínském
    křtícím klubu "U žíznivého psa", společně se starými známými Zahrada pro
    Tomáše a taky horkými nováčky Ježura Bimbo, později přejmenovanými na RoadJamm,
    což byli mladíčci kolem Víti Kýbla.

    Cože?

    Jo,
    to byl ten kouzelník z křestu cd, jo.

    No
    a oni měli dechovou sekci, a Yellovi se dost líbili, a tak moc se mu líbili,
    že se jich o několik týdnů později tak nějak ujal a vytvořil takovou trochu
    protišufunskou bandu, to bylo docela zajímavé sledovat, Masy.

    No
    a víkend pokračoval hraním v Brumově - Bylnici na koupališti na nějakém
    skejťáckém festivalu, tam to bylo bezva, akorát už tam nejel Bránik zatím, on
    cosi měl myslím, tam byl ještě Ramon sám, a byla tam tehdá s Šufanama
    taky zpěvačka Zuza Sapar, ale nezpívala, jen se koukala, ty pako.

    A
    pak to celé mělo být zakončeno na Slovensku festivalem Lietava, to měla být
    taková jakože rozlůčka s Jarem, jenže kapelu odvolali pro špatné počasí,
    ještě než stačila překročit hranice, zrovna když kucí seděli po fajnovém obědě
    v penzionu ve Velkých Karlovicích a nechávali si od Ramonovy ženy
    masírovat hřbety, takže nakonec nic, ale byli vlastně i docela rádi, páč už
    byli utahaní.

    A
    jelo se zpátky do Zlína domů a za dvě hodiny volali pořadatelé ještě jednou,
    že už se počasí jako umoudřilo, ale to už se všichni váleli v postelích
    a vanách, takže nakonec opravdu nic.

    Nicméně
    Pes i Brumov dopadly příjemně a začala se šířit lehká pohoda.

    KAPITOLA XXXVII No
    počkej ale, Komi, tys říkal, že Ramon pak odešel..

    No
    to jo, říkal jsem, že odešel, ale až o chvilku později jsem říkal, že odešel,
    vydrž.

    Se
    v tom začínáš nějak motat, se mi zdá, Masy.

    To
    jsem jen tak předeslal, že Ramon odejde, jo?

    Dejme
    tomu, že to jakože ještě nevíš.

    Tak,
    ticho.

    No,
    takže jak jsem říkal, začala se šířit lehká pohoda, kluci se už trochu začali
    otřepávat z té nešťastné kokakoly, a aby to všechno bylo ještě veselejší,
    Sisti domluvil hraní na festivalu pořádaném louckými fotbalisty na fotbalovém
    hřišti v Loukách, znovu tam byli taky Kýblovy Ježury Bimbo, Pak Apoaché,
    kde hrál Defův brácha Jan kajtru, a pár dalších.

    A
    veselo teda bylo, skoro až moc, ohňová šou a klobásy, a kluci dopilovali songy "Všechno
    pro kmošky", "Hadi nechodí", a přihodili k tomu ujetý výpotek "Tanec s vlkem",
    a tohle tam taky zahráli, a pak se zase chvilku jen zkoušelo.

    Tak.
    A desátého září Gang vystoupil před úplně největším počtem lidí, před jakým kdy
    vystoupil, stalo se to opět na náměstí Míru ve Zlíně, v rámci nějakého
    dobročinného koncertu pro organizaci ADRA, nevím už přesně, o co šlo.

    No
    ale stál jsem tehdá za klucima na pódiu a nějaká akce v rámci té akce už
    probíhala u Velkého kina a pak že se lidi přesunou na to náměstí.

    A Gang už myslím i drhnul prvních pár věcí a
    ti lidi začali teda přicházet a furt přicházeli další a další a takhle narvané
    náměstí Míru ve Zlíně jsem ti, Masy, za celý svůj život nespatřil.

    A
    co se týče Šufunů, bylo to možná malinko srovnatelné s pozdějšími účastmi
    na velikých soutěžích, kterých se později zúčastnili, ale tady bylo toho národa
    určitě nejvíc.

    Prostě
    celé masy, Masy.

    KAPITOLA
    XXXVIII No skvělý vtípek, Komi..

    Ale
    dyk je to jen taková sranda.

    Hihi.

    No
    prostě lidí hromada a ohlasy velice kladné, prý pár lidí říkalo, že vůbec
    nevěděli, že ve Zlíně působí takováhle nadupaná kapela a kdo to prý je.

    Což
    teda vlastně pro to naše městečko není moc lichotivé, no jo, ale co už.

    No,
    a když už byli Šufani v té dobročinnosti, hnedle o pět dní později
    vystoupili v Otrokovicích v parku před poliklinikou na dobročinné
    akci pro společnost Světluška, plus ještě Yello sax samože, i když ten teda už
    jakože zbrojil spolu s Kýblem a Ježurou Bimbo a chystali svůj mladý a
    dravý gang RoadJAMM.

    Ale
    Světluška byla odšmrdlána Gangery docela zodpovědně, i když teda trochu bez napětí
    a šťávy předešlých vystoupení, no jo.

    Oni
    se kluci už asi vnitřně chystali na koncertní a vnitřněkapelovou smršť, která
    se na ně navalila v říjnu a hlavně přes listopad roku nula třetího, Masy,
    tam se to fakt nakumulovalo velmi.

    A
    nebylo to moc legrační, i když tentokrát to pánové ještě ustáli.

    V říjnu
    proběhly dvě vystoupení s kapelou kamarádkou ze soutěže kokakolypopstar,
    pražskými Post-it, o těch by se dalo dost mluvit, Masy, a bylo by
    interesantní je trochu porovnat se Šufunky Gang.

    Vlastně
    byli pravý opak Šufanů a to tak, že skoro ve všem.

    Jakože
    perfektně vypilovaná choreografie třeba..

    Cože,
    Masy?

    Jejda,
    no..

    Jakože
    všichni se hýbali na pódiu tak, jak se to dělá a patří, na rozdíl od
    spontánnosti Gangerů, kteří nejenže neměli žádné hopsání secvičené ani
    nakoukané z tohodletoho internetu nebo kde se to bralo, ale vlastně jim to
    bylo, no, tak nějak slušně řečeno u prdele, Masy.

    Post-it
    odvedli pokaždé stejně kvalitní a do špuntíku stejně zahraný a sestavený
    koncert, a oni i byli takoví... no, jakože i vypadali tak, jak by taková kapela
    měla vypadat.


    nevím, jak to popsat, oni v tom prostě uměli chodit, Šufani uměli akorát
    hrát a někdy z nich lezlo něco neuvěřitelného navíc, ale myslím, že
    nevěděli, jak to dělali, že se to stalo, že to lezlo.

    A
    někdy to zas stálo za hovno, no jo.


    to takhle řeknu, jo?

    Post-it
    byli stroj a Šufunky Gang byli živel.

    A
    to tak že s tím dobrým i blbým, co k tomu přirovnání patří.

    Tak
    ale abych se zas nezaplétal, jo.

    Takže
    první hraní bylo v polovině října v Žíznivém psovi a zaprvé se tu kromě
    Post-it objevila znovu a vlastně i naposled Bránikova domovina Set-Back a za
    druhé jsem se tam stal svědkem vyrašení myslím úplně nejzažší tvorbovětve
    Šufunky gang.

    Jo,
    mluvím o "Vzduchoplavcích".

    "Vzduchoplavci"
    byli šufunská první a poslední pomalounká milostná píseň a živě zazněla poprvé
    a naposled právě tady na tomhle koncertě.

    A
    jistý si nejsem, ale myslím, že to bylo dobře, moc mi z ní v hlavě
    nezůstalo, zpěvová linka ze sloky a kusy textu, ale byla...

    Byla
    divná, no, Masy.

    A
    pamatuju si, že gangeři z ní byli tenkrát docela nadšení, dokonce se
    k ní měl natáčet videoklip, Yello ji tenkrát hodně prosazoval, nicméně
    zapadla a už se k ní nikdy nebylo vráceno, jo.

    Co
    se týká tvorby tohle bylo fakt jakože zvláštní období. A možná proto je druhá
    deska Šufunků tak krátká, protože všechny tyhle mírnější nebo ulítlé nebo až
    alternativní věci se nikdy nenatočily.

    Třeba
    zrovna Yello se k tomu pozdějc vyjadřoval tuhle, že myslel, že Gang sekne
    s celým rockovým funky a vydá se spíš někam do jazzu, dokonce existují
    nahrávky ze zkušebny ještě z Chludovky blahé paměti, které tomu
    s přimhouřenýma ušima i trochu nasvědčují, s Jarem ještě za
    mikrofonem to je.

    Ale
    to neřešme, teď už na to sere pes, že jo, Masy.

    Jo
    a k té druhé desce se ještě dostanu.


    jsem se sakra zase zapletl.

    No,
    tak to byla první hračka, a druhá, na tu se vyrazilo do matičky Prahy do klubu
    Rock Café.

    KAPITOLA XXXIX To tam byli furt Bráník i Ramon oba?

    No,
    ještě jo.

    On
    Ramon se stále držel, zkušebnu měl, že jo, Šufani nic snad ani za nájem
    neplatili tehdá a nějak se to neřešilo.

    Tak
    teda potom následovala listopadová koncertní smršť.

    Teda,
    radši řeknu smrštička, ale třeba brát v potaz, že zatím byl Gangovský
    standard tak dva až tři hračky měsíčně, a tentokrát se jich, Masy, naskládalo
    pět.

    A
    navíc po prvních dvou na začátku měsíce, a to v Golemu Zlín na studentské
    párty a u Žíznivého psa samože, zde naposled s Kýblovou Ježurou Bimbo, tak
    po těchhle prvních dvou teda bubeník Sisti všem vyrazil dech, páč prý že se
    rozhodl skončit.

    No
    a to víš, haló veliké, všichni to řešili a Sisti byl takový jakože tajemný, no
    a řešilo se to ještě v půlce měsíce přes vystoupení na nevímteďkterém
    Zlínském setkání kytaristů v nyní již mrtvém kině Družba, kteréžto setkání
    bylo teda dost divné ale pak naštěstí přišla taková nějaká záchrana ve formě
    další akce, kterou byl Harendacup v Třinci.

    A
    to byla, Masy, druhá ze soutěží techletěch hudebních, které se Šufunky Gang
    zúčastnil, a už cesta tam byla fajn, akorát teda dost chladno takhle na severu,
    ale nálada jako z doby před třemi lety.

    A
    ještě jedna určující věc tu byla, anžto kapela nebyla v plné sestavě.

    No
    jo, holt Ramon chyběl.

    První
    Bránilovo sólozpěvové vystoupení, no a dlužno říct, Masy, že všechna čest a
    bomba a tak podobně.

    A
    hezká historka se tu stala, nějaký pořádající se ptal Šufunů, jakže se jmenuje
    kterási soutěžící kapela, a někdo plácl prý - Psí tlapy - , a pointa je
    v tom, že ta banda se tak buď opravdu jmenovala, nebo ji pak pod tím
    názvem zapsali do té soutěže.

    No
    a asi tak nějak pod vlivem téhle akce a nálady se Sisti rozhodl neodcházet, no,
    a navíc tohleto základní soutěžní kolo Šufani s přehledem vyhráli, a
    postoupili do semifinále, kteréžto se mělo konat mezi Vánoci a Novým rokem
    tamtéž.

    No
    a nerad to říkám, ale uvnitř Gangu začalo drobné podvratné chvění a šeptanda
    ohledně toho, že je kapelka s jedním zpěvákem, echm echm.. jaksi..
    přesvědčivější, aaa.. ten Ramon, eee.. přece jen není úplně ten typ, co je
    dobré mít vepředu, a takovéhle věci.

    Nicméně
    nějak to s ním nikdo neřešil, a na dalších akcích opět Šufunskou pětici
    doplnil.

    No
    a tři dny po Harendě byla vyseknuta opět s velkou parádou zlínská
    Zelenáčova šopa, kde se zaskvěl jako host Yellem posílený mladistvý a
    zodpovědně secvičený projekt RoadJAMM, který teda povstal z nyní již
    nebohé studentské partičky Ježura Bimbo.

    Poté
    byl, Masy, zrušen nebo odsunut prosincový koncert s tajuplnou kapelou Ian
    Sen, který se potom odsunoval a rušil furt pryč a furt pryč, až nakonec vůbec
    nikdy neproběhl, taky legrační docela, a z Brna dolehla zajímavá zpráva.

    Na
    vystoupení Šufunky Gang v klubu Stará pekárna se rozhodl dostavit zástupce
    hudebního vydavatelství Indies records, že si jako tu naši kapelku poslechne, a
    třeba z toho i něco bude, no jo.

    A
    tak se Gangeři těšili a tetelili a v mezidobí taky stihli nacvičit jednu
    ze svých naprosto zásadních songů, a sice Péčkovu vypalovačku Láska.

    Ta
    byla na Staré pekárně taky poprvé odehrána, a celý ten konzert byl, Masy, aby
    toho nebylo málo, za asistence nahrávacího ansámblu studia Střelice, nahraný a
    uložený.

    Uložený
    tak důkladně, že ten záznam, pokud vím, nikdo nemá.

    Klasika.

    Jako
    všechny tyhlety ztracené relikvie..

    No
    nic, po koncertě proběhla další velká sranda, anžto Gang seděl u stolu a
    popíjel a povídal, a přisedl nějaký týpek a začal strašně mudrovat, jakože co
    na takové kapele je důležité, a že je třeba tohle a tamto, a chlapi prý hele
    počkej, my tady někoho čekáme, nech si ty řeči, pánové, a přišel vůbec ten
    maník z Indies, ty asi né, já ho neviděl, se na to jistotně vysral, to je
    česnečka, a ten chytrolín, co tam vykládal ty moudra prý, ale no to jsem já,
    šmarjá!

    Tak
    se tak jako smálo, ale moc radosti pak nebylo, páč se mu asi Gang moc do krámu
    nehodil, a i když to nějak jakože kulantně popisoval, bylo všem jasno, která
    páčka.

    A
    rozmrzelost začala zase vystrkovat růžky, jo jo, Masy, jo jo.

    KAPITOLA XL No ale hlavně škoda té nahrávky, chtěla bych
    si to poslechnout

    No
    to máš sakra pravdu, že škoda té nahrávky.

    Lecčeho
    škoda.

    A
    škoda i té Harendy, protože tudletu Harendacup soutěž Šufunky Gang z časových,
    vzdálenostních a snad i zdravotních a osobních důvodů vzdal.

    No,
    ale abychom zas nebyli úplně usmuténkovaní, Masy, závěr nejdivočejšího a na
    události asi nejbohatšího roku života kapely byl velice veselý, celkově
    vyvedený a srandovní.

    Silvestr
    03, kde jinde než v klubu Žíznivý pes ve Zlíně, s kým jiným než
    kamarády Post-it.

    Strašná
    akce, Masy, koncert celkem nebyl důležitý, důležité byly zápasy jelenů
    s barovými stoličkami na hlavách, svlékající se holčiny na parketu a
    především Sistiho neskutečná novoroční anabáze, která stojí za obsáhlejší
    povídání, takže, Masy, pozor.

    Sisti
    se tam takhle zničehonic probudil na záchodě.

    Zastyděl
    se, že jo, trochu se dal do kupy, opláchl vodou a tohleto, vzal za kliku, vyšel
    z hajzlíků a zjistil, že je zamčený uplně sám v úplně prázdném klubu
    U žíznivého psa, je nový rok 04 a všichni už zjevně vychrapují doma.

    Tenhleten
    mobilní telefon samože vybitý, takže sedl na bar, Masy, a popíjel, co našel a
    nakonec ho před polednem vysvobodily nějaké ženské, co tam snad šly uklízet, či
    co.

    No
    a pak se s velkými obtížemi dopravil domů a bylo mu prý strašně divně, že měl
    rozostřené vidění a tak vůbec, no a doma mu otevřela maminka, sundala mu
    Péčkovy nové brýle, které měl Sisti celou dobu na nose, dala mu pohlavek a
    pustila ho domů, aby se naobědval.

    Dobrý
    mazanec, co, Masy?

    Masy?

    Hele,
    jsi tam v pořádku?

    Masy?

    KAPITOLA XLI Jo, už dobrý, Komi...

    No tak v pořádku, já pokračuju, oka? Takže tak, po tom vypečeném Novém roce se kapela sešla až asi po čtrnácti dnech,
    malinko pozkoušela a 17tého ledna vyrazila na jakože todleto první letošní
    hraní, a sice do klubu Mír Uherské hradiště, samože opět spolu s Post-it. Oni vlastně jeli takové miniturné, tak na to teď koukám, Masy. No a hraní ucházející, akorát celé to bylo završené nepříjemným prohlášením
    Yellovým, a sice, že s Gangem už asi nebude dál hrát.

  • Jó, s Yellem se to mělo tak nějak fakt pořád zvláštně.

  • Odtáhl se Šufany převážnou většinu koncertů, i těch důležitých i malinkých, povedených
    i hovénkových, ale porád stál tak nějak vedle toho jádra jakože. A né že by byl přímo přehlížený, ale tak nějak mezi těmi ostatními dravci
    nevyčníval prostě. Pouze jakoby z povzdálí nenápadně působil a přihazoval nějaké ty názory a
    návrhy, většinou se nechaly být, a možná je to škoda, že mu v tom
    všeobecném kalupu nikdo moc nenaslouchal, nojo, to tak bývá.

  • A ani ty vztahy ke konci nebyly zrovna fajn, i když ten odchod byl nakonec takový
    nejednoznačný, jakože nebylo jasné, jestli tuhletu spolupráci ruší Yello
    natrvalo, nebo je hlavně rozčarovaný a trošku znechucený situací v kapele
    a chce si dát oraz.

  • Čert ví, Masy.

  • Možná sám nevěděl jistě.

  • Ale k všeobecnému ksichtu doplňoval fakt dost, hudebně i vizuálně, jo.

  • No a tak ten leden moc hezky nezačal, a Gangeři ani neměli do ničeho chuť a práce nic
    a zkoušky nic moc a všeobecná stagnace prostě.

  • A aby toho nebylo málo, Šufunky Gang přišel o zkušebnu.

  • Nevím teď už přesně, jak to probíhalo, ale s tou příjemnou novinkou přišel
    samože Ramon, ale i tak to bylo celé nějak zahalené tajemstvím, to bychom se
    museli zeptat jeho, no.

    On o tom moc nemluvil, víš?